Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny ***
archiv 1990
Vytisknuto ve Svobodnem slove, brezen, 1990
Komunisticky prevrat v Unoru, 1948
Za kopecky - za ocean

Josef Schrabal


Asi v poledne, ve stredu 28. ledna, 1948, v Praze Na prikope, co je nyni Ministerstvo spoju, se v prvnim patre otevrely mohutne dvere zasedaci sine a z ni vysla tajemnice komunisticke strany Marie Svermova, doprovazena generalnim tajemnikem Slanskym, aby spolu napsali zaznam o prave skoncene zvlastni tajne schuzi vedeni KSC.

Asi o hodinu pozdeji opustil Standa Smutny sekretariat narodne socialisticke strany ve Francouzske tride na Vinohradech a zastavil se na Vaclavskem namesti v redakci Svobodneho slova. Odtud jsme se dali Jindrizskou ulici k Masarykovu nadrazi do male pekarny v Hyberske ulici. Zbezne jsem ho seznamil s obsahem telefonniho rozhovoru s Miladkou Foukalovou z Rudeho prava, ze po zvlastnim zasedani komunistickeho predsednictva zacne Rude pravo utok v sobotnim vydani 31. ledna.

U vchodu do toho maleho pekarstvi jsme "nahodou" narazili na jednu mladou slecnu, ktera nam nenapadne predala velkou obalku. V sekretariatu Narodne socialisticke strany hned za rohem, na namesti Republiky, jsme spolecne s Frantou Ambrozem tu obalku otevreli: byl v ni kopirovaci papir na nemz se dal precist ten zaznam z tajne schuze vedeni komunisticke strany.

V nekolika minutach do velke rohove kancelare na Namesti Republiky prispechal muz prostredni postavy, cernych vlasu a energicky potrasl kazdemu z nas ruhou: byl to generalni tajemnik strany dr. Vladimir Krajina. S velikym zajmem zacal cist zaznam z kopirovaciho papiru a pridal: "To jsem vedel, ze puc bude pro komunisty jedinym vychodiskem - pouze nevime kdy?" Vysoky Ambroz dodal, ze jemu to bylo jasne od 9. zari 1947, kdy byla Zenklovi, Drtinovi a Masarykovi zaslana vybusna bomba. K tomu jsem dodal, ze ze puc byl doporucen Kominformou.

Jak jsme ocekavali, sobotni Rude pravo skutecne obvinilo nasi stranu z pripravy ozbrojeneho odboje v Usti nad labem. O nekolik dni pozdeji Vladimir Krajina v bezpecnostnim vyboru Snemovny odhalil provokatera Vaclava Horice, ktery byl zamestnan policii.

Mezi tim ministr vnitra, ktery se vydaval za nemocneho a do zasedani vlady se nedostavil, obsazoval sve hlidky na dulezitych mistech, budovach, v rozhlase, atd. Bylo nam jasne, ze je to zacatek komunistickeho puce, ktery nebyl nijak "sametovy".

V patek, 20. unora jsme na prvni strance Svobodneho slova prinesli Prohlaseni ze zasedani predsednictva Cs. strany narodne socialisticke pod titulkem "Pro parlamentni demokracii".

Celkem dvanact nekomunistickych ministru podalo 20. unora 1948 demisi. Den potom byl tabor lidu na Staromestskem namesti a vysla dve zvlastni vydani Svobodneho slova. V nedeli 22. unora Gottwald skoncil svou rec na sjezdu Svazu cs-sovetskeho pratelstvi: "At zije slavna Sovetska armada a jeji nejvyssi velitel generalissimus Josef Stalin." Bylo oznameno, ze tato vitezna armada stoji na hranicich nasi republiky pripravena pomoct komunistum "udrzet klid a pokoj".

V pondeli 23. unora prezident Eduard Benes prijal 12 odstupujicich ministru. Studenti sli demontrovat na Hrad , ale byli rozehnani policii.

Byl jsem v redakci pozde do pulnoci. Dokoncoval jsem posledni vydani Svobodneho slova s titukem "Vsem narodnim socialistum" a "Vyzva presidenta republiky: Narodni fronta se musi dohodnout" Tim jsem dokoncil posledni vydani sobotniho Svobodneho slova, nahore v pravem rohu s razitkem s Masarykovskym heslem "Pravda zvitezi".

Lamajici sazec Palacky prisel ke mne do redakce: "Pane redaktore, vite co je pred Melantrichem?" Okna me redakce byla na Vaclavak, a poprve ten vecer jsem se tam podival; oddily policie se shromazdovaly pred Melantrichem. Tisice komunsitickych milicionaru, vetsinou z venkova, pochodovaly v ulicich. Volal jsem Jirkovi Bilemu, redaktoru Svobodneho zitrka: "Musime z Prahy. Pojedeme lyzovat na Labskou boudu", sdelil mi. Rotacky se prave rozjizdely s poslednim vydanim. Opustil jsem Melantrich postranim vchodem, zastavil se doma na Vinohradech pro lyze, a jiz jsme byli s Jirkou a jeho zenou na ceste do Krkonos.

Po navratu jsem se dozvedel, ze po dva dny Svobodne slovo nevyslo, az v patek, 27. unora s Provolanim akcnich vyboru a s fotografii jejich dvou ministru v nove Gottwaldove vlade: Emanuel Slechta a Alois Neuman. Jmeno sefredaktora Ivana Herbena se ztratilo prave tak jako tradicni razitko nasi strany s heslem "Pravda zvitezi". Objevilo se tam jmeno noveho sefredaktora Technika. Za nekolik dnu jsem dostal dopis z Melantricha podepsany reditelem Simonisem, ze jsem propusten z duvodu meho vylouceni ze Svazu novinaru.

Tyden pozdeji me volali z redakce, ze potrebuji lamajiciho redaktora, ze kdybych toto misto prijmul a chtel se preorientovat, ze by se postarali, aby me "minule zrady" byly odpusteny a ze velka budoucnost me ceka.

Mezitim jsem se spojil s nekolika prateli z podzemni skupiny, zname za valky pod jmenem "Verni zustaneme". Moje rodina pochazi ze Sumavy, kde jsem travil jako hoch prazdniny v Horazdovicich. Odtud nekolik kilometru do Susice, kde bratranec mel mlyn. Nevidel jsem ho pres deset let, ale vedel, ze mel spojeni s paseraky. Jeli jsme ho navstivit s sefredaktorem Svobodneho zitrku Ludkem Stranskym. Nakonec jsme se dohodli a zaridili, ze paseraci nebudou mit v Bavorsku zadne potize a problemy, za coz jednou tydne pres hranice prevedou 15 - 20 politickych uprchliku.

Touto cestou pak uprchlo mnoho lidi, kterym hrozila ztrata svobody. K nekterym, jako k Petru Zenklovi, jsme se nemohli dostat, nebot byli hlidani policii. Jini zradili, podepsali akcni vybory, ale ani to jim nakonec nepomohlo. Pred hrozbou zatceni, i jim jsme pomohli k uteku. (Dr. Kohak).

Z redakce me volal dr. Zizius, jestli jsem se rozhodl o jejich nabidce. Prisel i muj cas k uteku. 2. dubna 1948 jsem sedel ve vlaku na Sumavu. V male skupine byl prof. Vratislav Busek,, sefredaktor Luduk Stransky se svou pani a dva poslanci. Sli jsme celou noc. Den jsme prespali v lese. Vecer jsme se setkali s jinou malou skupinkou ve ktere byl lidovecky predseda studentu Jan Renner, a z nasi strany Emil Ransdorf. V jine pridruzene skupince Miroslav Kohak s manzelkou a synem a mnoho jinych. Sli jsme celou noc. Museli jsme pomahat starsim, kteri uz nemohli. Cesta byla plna hlubokeho snehu a pres Veltfellerske slate uzka.

Konecne jsme dorazili. Na hranicich nas ocekaval americky Cerveny kriz s kavou, teplou polevkou a lekarskou pomoci. Nejdrive nas zavezli do blizke skoly a pak do hotelu Passauer Wolf, kde jsme se tyden zotavovali.

Ale toto nebyla jedina cesta. Mnohym se vsak nepodarilo utect. Milada Horakova a Alois Jaros byli popraveni. Bohumil Deci, Jan Ded, Prokop Drtina, Rudolf Jaros, Antonie Kleinerova, Jan Krepela, Josef Lesak, Josef Nedoma, Ludvik Novotny, Frantisek Preucil, Milada Smejcova, A. Sulik, Vladimir Tichota, Vaclav Tichy, Josef Ulrich, Emil Wetland, Frana Zeminova a mnoho jinych bylo vezneno dlouhou dobu.


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1998 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887