Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny ***

Jozka Peskar - Fall 1999


Novinar Melantrichu, redaktor Sv.Evropy, vydavatel Ceskeho Slova v exilu

Vzpominka na Jozku Pejskara

Reference: Posledni rozlouceni BL 9/30/99

Moderátor: Ve Spojených státech zemrel ve veku osmdesáti sesti let dlouholetý redaktor nasí rozhlasové stanice Jozka Pejskar. Vzpomínku na nej pripravila Olga Valeská.

Jozku Pejskara jsem poznala nejdríve z vysílání Svobodné Evropy, a to pod pseudonymem Jozka Pero, v padesátých letech, kdyz ze u nás doma poslouchal jeho porad „Rub a líc, aneb jak císt komunistický tisk a poslouchat prazský a bratislavský rozhlas". Bylo obdivuhodné, jak Jozka Pejskar dovedl císt mezi rádky komunistické propagandy a být informován o skutecné situaci doma. Toho důkazem byly i dalsí jeho porady -- Nase aktualita, sokolské vysílání, Lidová opozice, Den doma a ve svete, delnické vysílání, a predevsím My to víme, porad z prvních mesíců vysílání Svobodné Evropy do Ceskoslovenska, v nemz Jozka Pejskar pranýroval esenbáky, bachare a donasece komunistického rezimu. Bývalý poslanec Ceskoslovenského parlamentu Ota Hora v exilovém casopise Nový domov uvedl, jakou vzpruhou byl pro politické vezne v ceskoslovensku tento porad. Spisovatel Jan Zahradnícek o tom dokonce napsal ve vezení báseň, venovanou Jozkovi Perovi.

Velmi zásluznou byla také práce Jozky Pejskara, rodáka z ceské Skalice a původne redaktora brnenského deníku Slovo národa, pri vydávání exilového mesícníku ceské slovo, jehoz byl spoluzakladatelem a dlouhé léta séfredaktorem. Komunistický rezim ho za jeho cinnost jak v ceském slove tak ve Svobodné Evrope nenávidel a snazil se ho od ní odradit psychickým terorem. Ministerstvo vnitra vydalo napríklad v roce 1958 falesné císlo ceského slova a nechalo vyloupit Pejskarův byt.

V pozdejsích letech se Jozka Pejskar aktivne zúcastnil i práce ceskoslovenského poradního sboru, který sbíral materiály o situaci doma a seznamoval s ní americké politické kruhy. Jozka Pejskar byl pres svůj zdravotní handicap verejne cinný az do vysokého stárí. Po odchodu do důchodu v roce 1978 napsal radu knih: napríklad Úteky zeleznou oponou. On sám patril po komunistickém puci k ilegální odbojové skupine, která pomáhala ohrozeným lidem k úteku do zahranicí -- po jejím prozrazení se sám zachránil dramatickým útekem do Rakouska. Nesmírne zásluzným cinem Jozky Pejskara neboli Jozky Pera byla ctyrsvazková Poslední pocta, v níz, uz ve svém novém kalifornském domove, zachytil osudy stovek ceských a slovenských exulantů, od tech známých jako kardinál Josef Beran, doktorka Alice Masaryková nebo Jan cep a Premysl Pitter, az po radové exilové pracovníky, jejichz jméno a dílo uchoval pro pamet národa.

Za své celozivotní dílo pro ceský národ obdrzel Jozka Pejskar z rukou prezidenta Václava Havla 28. ríjna 1995 státní vyznamenání -- medaili za zásluhy prvního stupne. Nemohl ji uz ze zdravotních důvodů sice prevzít sám, duchem vsak byl az do konce svého zivota ve své vlasti. Chtela bych mu tímto nekrologem vzdát poslední poctu jako vzácnému kolegovi, obetavému pracovníkovi pro vlast a statecnému a cestnému cloveku.

Svobodná Evropa, Události a názory, 23. zárí 1999


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1997 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887