Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny ***
fall - 98
V Narodni budove v New Yorku, 9. listopadu, 1999
Setkani s Milosem Zemanem
Ze zvukoveho zaznamu Josefa Schrabala, velka cast doplnena ze zaznamu Jana Krondla (jehoz zaznam taktez neni uplny)

Miloš Zeman [k Janu Pokornému]: „Tak. Nedáte si také pivečko...? Takže dáme ještě Vám."

Jan Pokorný: „Já myslím, že budeme muset mluvit anglicky, že jo?"

Miloš Zeman: „Anglicky? ... No, já si myslím..."

Jan Pokorný: „Nebo chcete mluvit česky?"

Miloš Zeman: „Česky... jsme tu v Českém domě, tak budeme mluvit česky, jo? Tak na zdraví -- ať se nám daří." [Na zdraví, na zdraví, rozléhá se kolem stolu.]

Jan Pokorný: „Vážení přátelé... mám tu čest vám představit pana ministerského předsedu Zemana, který k nám přišel na návštěvu a podíval se na Budovu. Také pana velvyslance Vondru a doufám, že budeme mít dobrou rozpravu. Předávám jim slovo."

Miloš Zeman: „Dobrý den. Děkuji. Vážení přátelé, já jsem rád, že mohu také jednou v New Yorku mluvit česky a věřím, že velká většina z nás, včetně mě, ještě česky umí. Chtěl jsem vám říci, že místo velkých slov je potřeba činů a že lidé mají méně mluvit a více dělat. Myslím si, že ve vztahu k našim krajanům jsme až dosud dělali dvě chyby: za prvé, zapomínali jsme na minulost a za druhé, málo jsme se starali o budoucnost. Obě chyby se snažíme postupně napravovat. Možná, že například víte, že asi před půl rokem česká vláda přijala usnesení, které se týká systematické péče o naše válečné hroby, protože jsme s překvapením zjistili, že až do této doby se o válečné hroby rozseté po mnoha místech světa nikdo nestaral.

Víte také, že jsme prosadili zákon, který umožňuje dvojí občanství, a že připravujeme změnu volebního zákona tak, aby ti, kdo o to budou mít zájem, nemuseli jezdit do České republiky a mohli volit přímo v místě své druhé vlasti.

A tady jsem proto, protože jsme nedávno na vládě schválili usnesení, podle kterého vynaložíme -- po uzavření příslušné smlouvy -- prostředky...

[Tady se smí kouřit..? Jan Pokorný: „Výjimečně..." -- „No to je vynikající, to jsem moc rád." Přinášejí popelník a Miloš Zeman, stejně jako Alexander Vondra si okamžitě zapalují.]

...po uzavření příslušné smlouvy vynaložíme prostředky -- pokud vím, je to asi 8 nebo 9 milionů dolarů -- ale nevím to zcela přesně a záleží na tom, jak bude vypadat rozpočet -- tak, aby, abych byl zcela konkrétní: podle plánů, které jsem viděl a -- zdroj informací tady sedí vedle mě [obrací se k Janu Pokornému] -- v prvním patře byla plzeňská restaurace, protože - co by to bylo za Čechy, kteří by neměli rádi plzeňské pivo?, v druhém patře by bylo patro našeho krajanského spolku, v třetím patře České obchodní centrum, ve čtvrtém generální konzulát a páté patro -- tak jako to bylo za Masaryka a za Beneše -- by zůstalo pro výstavy, konference, divadelní, případně koncertní představení. Ještě nevíme, co budeme dělat se suterénem, jestli tam umístíme nějakou kuchyni, aby ta restaurace měla více míst -- ale to, konec konců, rozhodnou architekti a já se nechci plést do řemesla odborníkům.
Chtěl jsem vás tedy pozdravit, chtěl jsem mluvit o konkrétních věcech, které děláme, protože frází už jsme slyšeli dost a frází se člověk nenají, chtěl jsem vám poděkovat za to, že český živel a českou krajanskou komunitu tady v New Yorku, v obtížných podmínkách udržujete, a chtěl jsem vám i sobě popřát, abychom se tady ve zdraví sešli při slavnosti zahájení provozu v této rekonstruované budově a, tak jako dnes, si připili plzeňským pivem. Na vaše zdraví. [Miloš Zeman si připíjejí s Janem Pokorným.]

Jan Pokorný: „Jistě budete mít jisté dotazy..."

Miloš Zeman [k Alexandru Vondrovi]: „Budeš mi muset půjčit cigaretu, mně právě došly... Děkuji."

Exulantka: „Kdy začne rekonstrukce té Budovy a na který rok plánujete její otevření?"

Miloš Zeman: „Smlouva má být uzavřena, pokud jsem byl správně informován, do konce roku, rekonstrukce by měla začít prakticky okamžitě po podepsání této smlouvy, to znamená na začátku příštího roku..."

Jan Pokorný: [oprava bude trvat] „...asi šestnáct nebo devatenáct měsíců..."

Miloš Zeman: „...Ano. A pokud jde o délku té rekonstrukce, tak tady mi napovídají, že to bude šestnáct až devatenáct měsíců. Záleží to samozřejmě na konkrétním architektonickém projektu."

Miloš Knorr: „Znamená to, že to nezáleží na tom, zda česká vláda k tomu přidělila určité peníze? -- Poněvadž my jsme byli informováni, že určitý rok může věnovat tolik a tolik milionů dolarů, jiný rok tolik, a tak... že to musí být všechno schváleno. Takhle: je to odloženo, až do roku..."

Jan Pokorný [tiše Zemanovi napovídá]: „Dva tisíce tři..."

Miloš Knorr: „...dva tisíce tři."

Miloš Zeman: „Takhle, podívejte se... Pokud jste měl na mysli rok 2003, podívejte se, toto je historicky chráněná budova a my budeme uvolňovat tyto prostředky podle tempa této rekonstrukce. Nikdo neví, na jaké potíže, třeba při výměně infrastruktury, se ještě narazí, prostě ta rekonstrukce musí začít -- pokud možno -- okamžitě po podepsání té smlouvy. To už jsem říkal, a vy dobře víte, že v případě památkově chráněných budov není možné přesně určit délku těch rekonstrukčních prací. Nicméně, průběh - nebo rychlost - těch rekonstrukčních prací by, po podepsání té smlouvy, neměly brzdit finanční obtíže, ale pouze obtíže, které vzniknou a které dosud neznáme, z průběhu rekonstrukčních prací."

Exulant: „V jakém stavu je architektonický návrh?"

Jan Pokorný: „Dosud máme kompletní zastavovací plány pro tzv. 'změny majitele', to znamená hlavní věci jako schodiště, výtahy, instalace a vnější a vnitřní zdi. Co zbyde potom, bude podle toho, jak se ta jednotlivá poschodí budou používat. Jestli se ty plány uskuteční rychleji, tak budeme moci postupovat rychleji také s těmi jednotlivými patry, tzv. 'opravami nájemců'. Ale opravy základní by se rozhodně daly udělat za 16 měsíců -- a když k tomu přidáme naše poschodí, které máme připraveno první, abychom se sem zase mohli nastěhovat, tak, řekněme, k tomu přidáme dva měsíce. Čili... za 18 měsíců by to základní stavění mělo být dokončeno -- s naším poschodím. S 'naším' -- to znamená BBLA. A to ostatní bude záležet na tom, jak se ty jednotlivé plány -- řekněme pro tu restauraci, nebo pro centrum -- dokončí. Když se to bude dělat paralelně... plány pro ten základ jsou hotové, musí se jenom upravit, poněvadž se jisté věci změnily. Ale to nemůže trvat víc než tři měsíce. Tak, to je trochu pružné -- podle toho, jak rychle se ustanoví to použití těch ostatních pater.
Tady jsou potom ještě další možnosti, o kterých se mluvilo -- že je třeba možné, pro vnitřní úpravy těch ostatních pater použít české zaměstnance, dělníky. Ti, nejen že by to urychlili, ale oni by to zlevnili."

Miloš Zeman: „Kromě toho jsem byl informován o tom, že plzeňský Prazdroj -- v případě, že bude podepsána tato smlouva -- je ochoten sem právě do té plzeňské restaurace jaksi umístit své newyorské centrum a, pokud jsem tomu dobře rozuměl, tak ta rekonstrukce by začala zdola nahoru, což je konec konců logický postup, takže -- začali bychom v suterénu a pokračovali prvním a druhým patrem, aby naši krajani měli co nejrychleji ty spolkové místnosti ke svému použití."

Jan Krondl: „Pane předsedo...

[Sasa Vondra u stolu tiše k Zemanovi : „To je jeden z kritiků..."]

...já bych chtěl říci několik věcí o Národní Budově a zakončit to určitou žádostí, přímo k vám. V první řadě bych chtěl zdůraznit, že celá ta situace nepochází z iniciativy krajanské komunity, jak se to zdá z českých novin, ale z iniciativy české vlády, která v podstatě požádala krajany, aby jí nabídli Národní Budovu...

Miloš Knorr: „To není pravda."

...já to neříkám proto, abych celou věc zlehčoval, ale proto, abych zdůraznil, jaký velký vliv mezi námi má česká vláda. Za druhé -- z technického hlediska -- ta dohoda není zdaleka ještě schválená.
Proto bych rád vznesl žádost: na schůzi 9. srpna byly dva body. První byl zplnomocnění pana předsedy Pokorného a důvěrníků k tomu, aby vstoupili do jednání s českou vládou za určitých podmínek -- kteréžto podmínky, jak rozumím, česká vláda nepřijala a -- z mého pohledu tedy vlastně, i když nejsem právník -- to vypadá, že tím to zplnomocnění končí.
Tím druhým bodem -- a to vás chci přímo požádat -- bylo projednání návrhu profesionálního 'sběratele', v Americe se říká „professional fund-raiser", Johna Rocarka, který v Cedar Rapids v Iowě pomohl vybrat zhruba 3 miliony dolarů na tzv. „Czech & Slovak National Library & Museum" a -- ironií osudu, ve stejné době, kdy byl odmítnutý v New Yorku -- v Louisianě požádali o jeho pomoc při sbírce na jejich muzeum, na které chtějí vybrat 5 milionů dolarů. Tu sbírku podpořil v Louisianě čestný konzul Kenneth Zezulka, který s tím zřejmě neměl problém -- bohužel, v New Yorku, generální konzul Petr Gandalovič v podstatě smetl tu možnost sbírky ze stolu.
Chtěl bych vás požádat, vzhledem k tomu, že celá věc stále ještě visí ve vzduchu a není rozhodnuta, abyste se vážně zabývali jinými možnostmi, jak pomoci krajanské komunitě, než pouze přímým převzetím Národní Budovy. Jsou možnosti -- jako je ta sbírka -- které České republice ušetří peníze, získají jí místo v Budově a zároveň podpoří krajanskou komunitu a její činnost. A o to by vám, myslím, mělo jít především.

Miloš Zeman: „Ano. Pane Krondle, já vám odpovím a odpovím vám způsobem sobě vlastním, protože patřím mezi razantní politiky. Vážím si pana Pokorného a vážím si našich krajanů, ale nevážím si vás. Protože jsem byl informován -- a doufám, že informace, kterou jsem dostal, je přesná -- že jste v jistě době navrhoval stržení této budovy a na její místo vybudování garáží pro korejskou společnost..."

Jan Krondl: „To - je - lež!"

Miloš Zeman: „...dobře, byl jsem tak informován a konstatuji, že tato informace zazněla. [S povzdechem --] Náměstek přítomného [?] ministra zahraničí pan Kmoníček... já vždycky uvádím své informační zdroje. [Pan Kmoníček neříká nic...] To za prvé.
Za druhé, pokud byste měl takového zázračného sponzora [nikoliv „fund-raisera", to není překlep - jk], tak vám položím jednu prostou otázku: proč se tento zázračný sponzor - údajně - objevuje právě dnes a proč se neobjevil v jakémkoli z let předchozích, jestliže bylo možno tu sbírku uspořádat a jestliže bylo možné tuto budovu tímto způsobem rekonstruovat?

Česká vláda toto nedělá jako byznys, a -- tady už zaznělo v reakci na vaše slova, že nemáte pravdu, a zaznělo to z řad krajanské obce -- že jsme jakýmkoliv způsobem přinutili krajanskou obec k tomu, aby nám tuto nabídku učinila.
A konečně bod třetí a poslední: pokud vím, máte, pane Krondle, nikoliv v této budově, ale naproti, kancelář označenou jako „Czechoslovak Center", která, jak jsem byl informován z naší ambasády, je už 2 roky mimo provoz. Opravdu si myslíte, že děláte dobrou službu České republice a české komunitě, když „Czechoslovak Center" je dva roky mimo provoz? Otazník."

Jan Krondl: „Můžu odpovědět..?"

Petr Gandalovič: „Já jestli ještě mohu doplnit... protože jsem byl jmenován panem Krondlem jako člověk, který odmítl možnost sbírky... já bych to chtěl uvést na pravou míru. Já jsem vždycky podporoval tu možnost sbírky proto, že pro náplň té budovy a pro programy, které se v budově v budoucnu vyvíjejí -- například muzeum Antonína Dvořáka, muzeum české a slovenské imigrace do Spojených států -- to jsou všechno věci, které budou potřebovat financování...

[Na zvukovem zaznamu je slyšet tichý rozhovor mezi Hynkem Kmoníčkem a Milošem Zemanem, bručivým hlasem: „Radši neodpovídejte, jo, a příště mě informujte přesně. Už jste to udělal podruhé a já vám to... Radši mlčte."]

... a vlastně tady je velká příležitost pro profesionální sbírku, neboť to jsou aktivity -- také řádově za miliony dolarů. Když si vezmete, [co bude potřeba, aby] muzeum Antonína Dvořáka se stalo skutečně magnetem pro americké i zahraniční turisty v New Yorku. Já si myslím, že je to nabídka velice slušná -- že vlastně česká vláda by se postarala o tu schránku [Budovy], a potom by byla příležitost pro profesionální sbírky v různých oborech -- v té činnosti, která se má v budově odehrávat. Tak já bych to chtěl jenom takhle uvést na pravou míru."

[P. Krondl se hlásil, abych odpověděl na konkrétní otázky položené Milošem Zemanem,]

Miloš Zeman: „Přátelé, prosím vás, já bych navrhoval jednu věc: tato budova chátrá od šedesátých let. Naše krajanská komunita beze sporu měla dobrou vůli tuto budovu zachránit. Česká vláda považuje za svoji povinnost tuto budovu zachránit a nabídla naprosto konkrétní řešení. Prosím vás, přestaňme tady žlučovitě exhibovat a přestaňme se předvádět. Mě zajímají životní podmínky české komunity v New Yorku, mě zajímá záchrana této budovy a mě nezajímá uražená ješitnost jakýchkoliv jednotlivých příslušníků české komunity. Chtěl bych to říci naprosto jasně [roztroušený potlesk]. Tedy --

Petr Bísek: „Já bych rád přečetl dopis, který jsem poslal panu předsedovi včera. Je to krátké. Je to můj osobní dopis, nemluvím jako za Americké listy a za sebe soukromě, ale je to názor... vím, že je to názor našich čtenářů Amerických listů:
'Vážený pane předsedo, vítám Vás v New Yorku. Doufám, že Vaše zážitky v této fascinující metropoli budou převážně pozitivní. Doufám také, že v pozitivním tónu proběhne i Vaše schůzka s krajany a exulanty v Národní Budově na Manhattanu, a to přesto, že nebude jednoduchá. Dá se očekávat, že tam jedním nesnadným námětem diskuse bude otázka záchrany Národní Budovy jejím prodejem České republice. Ozvou se různé hlasy pro i proti, návrhy na její záchranu budou nejen smysluplné, ale i naivní, nepraktické a neproveditelné. Věřte, pane předsedo, že většina z nás, Čechoameričanů, by byla ráda, kdyby Národní Budova zůstala plně v našich rukou [podtrženo jk] -- jistě jste obeznámen s její bohatou, více než stoletou historií. My bychom rádi v ní měli i nadále místo pro schůzky našich spolků a organizací, pro různé etnické akce a oslavy, místo, které by důstojně reprezentovalo nás a naši „starou vlast". Uvědomujeme si však také, že to v dnešní situaci není možné a že jediný způsob, jak zabránit její ztrátě, je její prodej České republice. Vlastnictví Národní Budovy Českou republikou nejen zajistí její další „českou" existenci, ale bude i z mnoha jiných důvodů prospěšné jak České republice, tak i nám, Čechoameričanům. Jistě Vás o tom bude podrobně informovat generální konzul Petr Gandalovič a předseda BBLA, profesor dr. Pokorný.
Se srdečným pozdravem,
Petr Bísek'"

Miloš Zeman: „Velice děkujeme." [krátký potlesk]

Exulant: „Ta rekonstrukce bude probíhat, jestli tomu dobře rozumím, ve dvou fázích. První bude rekonstrukce celkové schránky, aby odpovídala bezpečnostním předpisům, atd. Další rekonstrukce budou probíhat pro využití jednotlivých pater, dejme tomu, jednotlivých skupin nebo organizací. Vy jste se toho dotknul částečně, když jste popisoval, že rekonstrukce bude záležet na tom, jak se budou vyvíjet projekty pro jednotlivá patra. Mně zajímá, odkud při přípravě těch projektů... mám na to profesionální názor, protože jsem architekt. Takže bych se chtěl dozvědět víc o tom procesu."

Jan Pokorný: „Beze všeho. Plány pro základní úpravu a přestavbu hlavních věcí, o kterých jsme mluvili -- konstrukce, potom záchody, potom schodiště, výtahy a potom také ty vnější zadní zdi, které ještě nebyly adresovány -- to bude první část a ta bude stát přibližně mezi 4 a 1/2 až 5 miliony dolarů. Potom, to ostatní záleží na tom, co v nich bude -- jestli se rozhodne pivovar zítra, že tam chce jít, tak ty plány pro ten pivovar mohou běžet souběžně s tou úpravou těch dnešních výkresů, které se musí trochu opravit, poněvadž uběhly 3 roky a jisté věci se změnily -- ale to nebude trvat víc než 3 měsíce. Pan architekt Holub -- tam sedí u stolu -- to udělal a udělá, doufáme, to další.
Tak to by mohlo běžet souběžně -- jestli ta rozhodnutí budou udělána. Totéž je pravda o Českém centru, totéž je pravděpodobně pravda o tom poschodí finančním. A také -- generální konzul. Vlastně, když se ty věci upřesní, tak to může běžet souběžně s tím plánováním okamžité stavby. To znamená, že přípravy výkresů, plánů, mohou běžet souběžně s tím, co se ještě musí udělat. To znamená, tím by se ta příprava mohla zkrátit. Ale bude otázka, jestli finance budou moci být také sraženy a vydány dřív, to ještě nevíme..."

Miloš Knorr: „Několik měsíců bude trvat povolení."

Jan Pokorný: „Ano, na to jsme zapomněli -- až budou všechny plány připravené, až naše smlouva bude skončená, tak musí být předložená úřadům státu Nový York, který je musí povolit, poněvadž chtějí mít ujištění, že nás nikdo nešidí."

Josef Schrabal: „24. února 1948 jsem udělal poslední svobodné Svobodné slovo a mohu tedy asi mluvit za první emigranty ve Spojených státech: po deseti letech -- ne, že předsedové vlády by nejezdili do Spojených států -- ale vy jste první předseda vlády, který se schází s českou obcí tady v New Yorku. [potlesk] Tak asi promluvím za všechny, když řeknu: 'Vítejte do New Yorku!'. Dále, v e-mailu mi psal Jiří Horák [první porevoluční předseda ČSSD] z Floridy, abych vás pozdravoval, že lituje, že sem nemůže přijet, a že vás plně podporuje."

Miloš Zeman: „Já velice děkuji, ale chtěl bych říci, že pokládám za svoji povinnost kdykoli přijedu do jakékoli země, kde máme krajanskou komunitu, abych navštívil jejich krajanský dům. Nedávno mě to potkalo při návštěvě v Sofii, kde máme také krajanský dům a také ho budeme muset určitým způsobem rekonstruovat ...je daleko menší a, upřímně řečeno, daleko méně krásný než tento dům -- víte, já se jako bývalý prognostik dívám na všechny domy ne očima toho, v jakém stavu jsou, ale v jakém stavu opět budou po té rekonstrukci -- a tam došlo k jedinému rozdílu, dovolte mi bonmot: že tam bude restaurace s Budvarem [už ani nestojí za komentář... jk]. Já vím, že tady v Plzni - tady v New Yorku - máte potíže s firmou 'Bud', i když budějovický Budvar vyhrál teď několik soudních sporů, takže tady bude plzeňská restaurace, nikoliv budějovická restaurace... ale jinak, já si myslím, že to, co je v našich krajanských komunitách, je nesmírně záslužné a že to svým způsobem posiluje i nás.
V Rumunsku je třeba malá obec Gornik -- a to je obec, která je téměř odříznutá od světa -- takže jsme slíbili, že tam pošleme traktor s radlicí a rumunská vláda naopak slíbila, že tam postaví silnici. Traktor už odešel, silnice se staví. A já to říkám proto, protože nemám rád, když už někam předseda vlády přijede a teď se tak nějak do široka rozpřáhne náruč [předvádí] a říká 'já vás mám všechny rád', jo... to je sice hezké, ale toho se nikdo nenají. Já mám rád, když se někam dodá traktor, když se někde postaví silnice, když se opraví nějaká budova, a myslím si, že tyhle konkrétní činy znamenají víc než slova."

Jan Renner: „Pane předsedo, pan Schrabal mě předběhl, ale naši novináři jsou všichni báječní, i když se nemají mezi sebou rádi -- Bísek, Schrabal a - také - Jan Krondl, na kterého jste byl trošku ostrý. Já bych jenom řekl -- ty názory na Národní Budovu se liší, to není jenom Krondl, který to, víme všichni, trošku přehání, jemu to přirostlo k srdci. On ale také chtěl, aby tam žádné podvody nikdy nebyly -- já jako bývalý „auditor" a bývalý předseda studentů v Praze jsem na to držel. Ty „Čisté ruce" by měly být i v té Národní Budově... [vydavatel zatleská, nikdo se nepřidává, zakončí tedy gestem zdvižených palců -- Zeman uznale přikyvuje] ...také: to není jenom Krondl, je to také starosta Sokola Slavík, který má určité názory, a Oldřich Holubář [předseda exilových katolíků] sám. Jenom bych chtěl říci -- jeden z nejlepších úvodníků, které Petr Bísek napsal, když tady inženýr Lux před 7 lety byl, a ve kterém řekl: 'Nevíme, jestli nás někdo navštíví, poněvadž ministr financí Klaus a předseda Občanské strany pan Dienstbier nás nemají rádi', tak, že po 7 letech konečně jste tady a my vám děkujeme."

Miloš Zeman: „Děkuji." [potlesk

Lily Landererová: „Mám technickou otázku. Na poslední schůzi jsme mluvili o to, že kdyby -- nedej Bůh -- bylo nějaké nedorozumění, nebo nějaký spor, že bude nějaká odvolací nebo smiřovací instance. Která to bude?"

Jan Pokorný: „My jsme o tom debatovali, samozřejmě, je to důležitý bod a -- my předložíme jistý návrh našim právníkům a myslím, že to bude právnická věc, která se musí vyřídit takovým způsobem, aby byla přijatelná státním úřadům."

Miroslav Turek: „Tu je zmínka o tom, že generální konzulát se sem nastěhuje, až bude budova opravená. Co se stane s budovou na 83. ulici, jaké bude její další poslání?"

Miloš Zeman: „Ta informace... já zase vždycky, když dostanu od někoho informaci, tak uvedu zdroj... ta informace, že by tady měl být -- jak jsme si probírali ty plány podle jednotlivých pater -- generální konzulát, pochází tady od pana profesora [Pokorného], vedle sedícího, je to tak pane profesore..? -- Ale vím, že mi potom pan generální konzul říkal, že si spíš představuje, že by tady byly nějaké reprezentační prostory. Takže -- vy o tom víte více než já, pane generální konzule."

Petr Gandalovič: „Naše představa byla, že by tady měla být místnost nebo části, které by sloužily k setkáním významných státních představitelů, kteří přijedou do New Yorku, takže vlastně by to mohlo být jaksi na české půdě. To znamená, to by byla ta část konzulátu, která by byla tady v Budově, protože to skutečně lze upravit do reprezentační podoby. Jako hlavní česká instituce by tady bylo České centrum, které by využívalo navíc ještě nových možností -- sálu a dalších, větších prostor. Vízová a konzulární část konzulátu by pravděpodobně zůstala na Madisonce, protože přece jenom, například -- chceme, aby tady byla plzeňská restaurace -- tak by nebylo správné, aby lidi chodili pro víza a vedle byla přímo hospoda..." [smích]

Jan Pokorný: „Možná, že jo..."

Miloš Zeman: „Přátelé, zažil jsem politické strany, které vznikly v hospodách, a nijak jim to neuškodilo." [smích]

Miroslav Turek: „Je hodně zdůrazňovaná budoucí přítomnost Prazdroje a Budvaru..."

Miloš Zeman: „No -- Budvaru..."

Jan Pokorný: „Jednoho nebo druhého."

Miroslav Turek: „...v tom je ale určité nebezpečí, aby totiž nakonec celá Budova nezůstala provincionální. Náš úkol je spíš vytvořit kulturní středisko, které by přitahovalo i americké občany ne českého nebo slovenského původu. To je velmi důležité."

Miloš Zeman: „Dovolte mi, abych s vámi přátelsky nesouhlasil, protože já si myslím, že i dobré jídlo a dobré pití -- tedy česká kuchyně -- je nedílnou součástí české kultury. Já s vámi naprosto souhlasím, že to nesmí převážit. Ale podobně jako v jiných národních domech české komunity, a ve většině ta česká restaurace vždycky byla, tak i tady byly jednak kulturní akce, mluvil tady Masaryk a Beneš, ale byla tady také svým způsobem restaurace a -- jak mě pan profesor informoval -- konaly se tady i svatby pro dvě stě osob, a neříkejte mně, že ti svatebčané hladověli, jo? -- anebo, že jim jídlo vozili ve várnicích. Kromě toho jsem mezi vámi viděl jednu krásnou dívku, takže než se vdá, tak snad bude tahleta budova už opravená, a doufám, že ta krásná dívka, se kterou jsem se před chvílí pozdravil, si tady udělá svatbu." [potlesk]

Anna Balev: „Když jsem tu byla naposledy, tedy když jsem se poprvé dozvěděla, že Budova se snad má prodávat České republice za dolar -- to bylo, když tu byl ministr zahraničí [Kavan v březnu '99] -- měla jsem tu hosty z Československa, dva mladé lidi. A když jsme vyšli, oni se velice pohoršovali nad touhle ideou... já nechci, nejsem [nesrozumitelné]... jenom se chci zeptat, jak na tohle bude reagovat česká veřejnost -- a dozví se česká veřejnost, že tolik peněz jde do Ameriky, když česká veřejnost -- alespoň podle těchhle mladých lidí -- má ten dojem, že my Američané se tady všichni topíme ve zlatě a jsme velice bohatí -- a proč si nemůžeme dovolit tu budovu opravit sami? Takže tihle dva mladí se velice pohoršovali nad touhle ideou a -- jelikož si budu brzo žádat o české občanství -- tak mě ještě více budou zajímat ty věci z české strany. Tak bych chtěla vědět, jak se na to bude dívat česká veřejnost?"

Miloš Zeman: „Já si myslím, že informace o tom, o čem mluvíte, byly v českém tisku publikovány a bylo tam publikováno i to, že ty náklady budou zhruba 9 milionů dolarů. Samozřejmě, ze strany českého rozpočtu, z rozpočtové kapitoly ministerstva zahraničí -- která bude rozhodnutím vlády, pokud bude uzavřena ta smlouva, ale to usnesení za této podmínky již vstoupilo v platnost -- navýšena právě o tuto částku jako účelová dotace. No a když toto bylo v ceskem tisku publikovano , tak ja jsem nezaznamenal jednu jedinou negativni reakci, napriklad v dopisech ctenaru, nebo v nasich komentarich. Ale to sem nepatri.= takze oni ti = i kdyz nekdo neco na to ocekaval, tak nezaznel jediny protestni hlas. Stejne tak jako nezaznel treba protestni hlas, kdyz jsme se rozhodli starat o o valecne hroby, treba ze i bylo z rozpoctovych vydaju, kdyz jsme se rozhodli posdtavit v Tabore hrob vojina na pocest politickych veznu komunistickeho rezimu. Ja si myslim, ze ti oba . . . a argumentuji tim, ze toto uz bylo v ceskem tisku publikovano, o tom se verejne vi a nevim o jedinem protestnim hlasu proti tomu.

Miloš Knorr: Ja mam dojem, ze se zapomina, ze tato budova, takova jaka ted je, ma cenu osum milionu. Cili, kdyz vlada da na to osum milionu a ceska komunity ma na tom osum milionu, tak to spolecne vlastnime.

Miloš Zeman: A tak my to nevidime, aby byla ceska komunity . . . , aby na to dala osum milionu.

Miloš Knorr: Budova, takova, jaka je, ma cenu osum milionu. Kdybychom ji prodali.

Miloš Zeman: To ja tady mam, . . . ale myslim si, ze prodat, to by bylo zverstvo. Dobre, ale kdyby tady byly McDonaldy, a prodavaly tady hamburgery, tak prosim . . . Nevim o tom, aby o tom nekdo, ze bychom jako ceska vlada, odkazovali osum milionu, . . ja o tom slysim poprve.

Hlas: Pan general myslel, ze ten prispevek, jako hodnota. Ze to prodavame za dolar. Ze ten prispevek ceske komunity je vlastne osum milionu.

Miloš Zeman: Ano, prominte, ja jsem vas asi spatne pochopil, protoze jsem puvodne rozumel, ze bychom, coz neni pravdou, ze bychom vyzadovali . . . a jinak ceska vlada rozhodne nema v umyslu na tom objektu vydelavat. I ta plzenska restaurace nema byt proto, abychom na tom chteli vydelavat, ale proto, ze to patri k ceske kulture, a za druhe, ja vam reknu, ze o te plzenske restauraci jsem se dozvedel pred pul hodinou tady od pana profesora.
Aby bylo zcela jasno o cem mluvim. Myslim si, ze presne v te smlouve by melo byt naprosto presne vysvetleno, jak pravo ceske komunity na pouzivani techto prostor, tak, ze se ceska vlada zavaze, ze to nikomu neproda. Proc by to take proboha delala. Aby to bylo v ramci pripravy teto smouvy. To neni naprosto zadny problem.

Josef Schrabal: Pane predsedo, ja bych se vas chtel zeptat, jinou notou, na jiny [nez budova] zajem cesko-americke spolecnosti v USA:

Vy jste se v uvodu zminil o zakone o znovu nabyvani ceskeho obcanstvi. Toto neni osobni otazka, ja mam dvoji obcanstvi, americke i ceske. Mnoho lidi tady, co ceske obcanstvi pozbylo, jsou velice radi, ze nyni mohou dostat to ceske obcanstvi, ale oni by ho chteli dostat retroaktivne. Oni se citi, ze to obcanstvi vlastne ztratili nepravem. Oni se citi, ze byli ceskymi obcany celou tu dobu. Ze to byla ta komunisticka diktatura, ktera je nepravem vyhodila. Oni hrozne tezce to nesou, ze by se meli stat znovu obcany od tohoto nabyti. Ja vas chci pouze upozornit, co tyto lidi trapi! (Potlesk)

A druha zalezitost, co jeste ceska vlada nevyjednala a co oddaluje den ze dne v domneni, ze my zatim vsichni tady vymreme, je navrat majetku. Mnoho lidi uteklo, nebo muselo utect, podle pana Dientsbiera [ktery sedel hned vedle Schrabala] nikdo nemusel utikat, ale my jsme utekli a jejich zabaveny majetek byl danej temer za nic komunistickym cinitelum. Oni by chteli jeho navraceni. Osobne, ja tam nic nemam, o co bych mohl zadat. Chci pouze privest k vasi pozornosti, co jaksi rozdeluje tu ceskou spolecnost tady v Americe od Ceske republiky. Tyto dva body!

ZEMAN (s pomalym, blubokym, velice vaznym a presvedcivym hlasem): Ja vam dobre rozumim, ale priznavam se, ze nejsem pravnik, takze netroufam si diskutovat o pravu, kdyz tomu nerozumim. Ja jsem ekonom, ale nikoliv pravnik. Jini davaji mi informaci, ze pravni zakon nemuze byt retroaktivni. Ja nevim, jestli to je, nebo neni pravda. Jestli jsou tady pravnici, at me doplni, nebo opravi. Ale je to uz stara zasada rimskeho prava. To znamena, jestli tomu opravdu tak je, zakon muze platit od okamziku, kdy byl vydan, schvalen parlamentem a byl dan do Sbirky zakonu. Jestli je tady pravnik, at me doplni nebo opravi, ale pokud jsem se o pravu neco naucil a znamena to, ze pokud princip pravniho statu, ktere plati minimalne pres dva tisice let, nemaji byt poruseny, jakykoliv zakon, nebo vyhlaska, nemohou platit s retroaktivni platnosti..

{Cast zvukoveho zaznamu ztracena.)

Petr Bisek: (Stezuje si, ze mu ctenari pisi a zadaji o radu, jak dostat ceske obcanstvi)

Alexandr Vondra: „...aby to nebylo v rozporu s tím, jestli prohlašujete, že jste občany České republiky, a stát vám vlastně toto potvrzuje. Čili obracejte se a pokud... protože od 1. ledna nám naroste ta agenda ještě víc, protože začne platit nový zákon o pobytu cizinců, to znamená, že třeba Američané, kteří v Praze podnikají -- a jejich tam stále několik desítek tisíc -- si budou muset ty dlouhé pobyty vyřizovat už přes ambasády, ne v Praze. Čili my té agendy pak budeme mít hodně, čili, jestli je tady podpora, abychom dostali o jednoho pracovníka více...

Miloš Zeman: „To jsem si mohl myslet! [smích] Takhle to nakonec vždycky dopadne. Přátelé, já bych se k panu profesorovi přihlásil s jednou otázkou, ale ta otázka je na vás na všechny: my jsme teď se Sašou Vondrou diskutovali o tom druhém kroku, což je volební zákon. Změnu volebního zákona právě v souvislosti s dvojím občanstvím samozřejmě vláda připravuje a my jsme zpočátku vycházeli z toho, že by se volilo na ambasádách nebo na konzulátech, ale Saša Vondra, myslím, velice rozumně argumentoval tím, že pro velké země -- jako jsou právě Spojené státy -- by to bylo pro naše občany nevýhodné a drahé a že by byla lepší korespondenční volba. Pravda je, že když vycházíme třeba ze zkušeností Švýcarska, kde máme také silnou krajanskou komunitu, tak tam je to, upřímně řečeno, úplně jedno -- protože do toho Curychu nebo kam, do Ženevy, si každý dojede. Zjistil jsem, že tady máme dva konzuláty a teď budeme zakládat třetí. Máme je v Los Angeles, v Chicagu, jo, a..?

Alexandr Vondra: „Ne, máme je v New Yorku tady -- čili tady to není problém, tady můžou jít všichni k volbám... Máme v Los Angeles a snad otevřeme v budoucnosti v Chicagu. Čili, týká se to lidí, kteří jsou v Texasu, v Iowě, na Floridě..."

Miloš Zeman: „Takže, chtěl jsem se zeptat zase naopak -- abyste se neptali jenom vy, ale také já -- na váš názor. Znova opakuji, u malých zemí je to naprosto jedno, ale tady se jedná o Spojené státy."

Josef Schrabal: „Dobrým příkladem by byl New York a Spojené státy. My nemáme žádný zákon, jak volit v cizině. My máme 'absentee vote'...

Jan Pokorný [tiše]: „Dostanete dopis..."

...jestli jedete tady během voleb do jiného města nebo do jiné země, vy si prostě vezmete 'absentee vote' a pošlete jim ho. Prakticky to vypadá tak, že -- když jeden kandidát dostane 1,000,000 hlasů a druhý 800,000, a 'absentee vote' je 2,000 hlasů -- tak to vůbec nepočítají. V posledních 50 letech byl v New Yorku 'absentee vote' započítán jenom jednou.

Jinak vám mohu říci z osobní zkušenosti -- v roce 1992 jsem jel do Prahy volit Národní socialisty. Nakonec to dopadlo tak, že když jsem dva týdny pozoroval tu volební kampaň, tak jsem nevěděl, proč bych je volil. A když budou volby zítra, tak bych tam nejel -- a kdybych mohl volit tady v New Yorku, tak bych asi nevolil. Vás bych nevolil, protože nejsem sociální demokrat... [smích]

Miloš Zeman: „Masaryk volil sociální demokracii..."

...ODS bych také nevolil -- já prostě bych nevolil, protože bych nevěděl, pro koho volit. [smích] To vám říkám z vlastního srdce. Vy si tady kroutíte hlavou -- jak, který konzulát, atd. -- tak udělejte 'absentee vote', jako má New York, a hodíte všechny ty 'absentee vote' do koše..."

Miloš Zeman: „My 'absentee vote' nemáme ani v domácím systému, protože když někdo v době voleb vycestuje -- teď myslím v rámci České republiky -- do jiného kraje, než je jeho volební kraj, tak dostane voličský průkaz a volí tam. Což se samozřejmě týká parlamentních voleb, nikoli komunálních. Takže ani tam se nevolí korespondenčně, ale volí se na základě voličského průkazu. Já myslím, že jediný argument proti té korespondenční volbě je možnost nějakého zneužití, ale chtěl jsem právě slyšet váš názor, abychom se o tom mohli poradit, protože jde o to, aby to bylo výhodné pro vás. My zase můžeme říci, že naše konzuláty nebo ambasáda by tím byly trochu zatíženy v době voleb, ale to je konec konců jejich problém... [k Vondrovi] Možná, že toho jednoho člověka i dostaneš na dobu voleb a pak ti ho zas sebereme... ale... v každém případě jsem chtěl slyšet váš názor než pojedeme."

[žádný názor se neozývá]

Pavel Kutil: „Chtěl bych se zeptat, jestli bude česká vláda, a vy, jako předseda české vlády, reagovat na včerejší inzerát v New York Times... [á, haha, nó - smích publika přehlušuje otázku -- jedná se o celostránkový inzerát, která podal pan Lauder, americký partner pana Železného v populární televizi NOVA, který říká velkým titulkem: 'THINK TWICE BEFORE INVESTING IN THE CZECH REPUBLIC'] ...který vrhá velice špatné světlo... Poprvé jsem se včera styděl, že jsem Čech." [ano, já taky... hlasy ostatních].

Miloš Zeman: „Dobře. Takže já odpovím, protože jsem rád, že jste se na to zeptal. Chtěl bych konstatovat, protože mi Saša Vondra říká, že bude za 5 minut nutné odejet, že jsem rád, že tato otázka padla, protože by jinak zůstala jako stín mezi krajanskou komunitou a námi. Především bych vám chtěl oznámit, že americká administrativa se při mých včerejších jednáních od tohoto inzerátu pana Laudera distancovala. To je fakt číslo jedna. Fakt číslo dvě: pan Lauder v tomto inzerátu lže. A je to možné prokázat. Pan Lauder v tomto inzerátu totiž uvádí, že existuje vládní komise pro televizní vysílání. Lze snadno prokázat, a každý, kdo žije v České republice -- já chápu, že to nevíte vy -- ale lze to snadno prokázat: žádná vládní komise pro televizní vysílání neexistuje. Vláda nemá vliv nejenom na komerční televizi, ale dokonce ani na veřejněprávní televizi -- proto je také silně opoziční ve svém zpravodajství. Protože státní televize už u nás přestala existovat -- je veřejněprávní a komerční.
A teď, o co tady konkrétně jde: Nebyla to česká vláda, ale byl to pan Lauder, kdo si vybral pana Železného jako svého obchodního partnera. Mezi panem Železným a panem Lauderem probíhá obchodní spor. A tento obchodní spor -- protože jedna strana sporu je americký státní občan a druhá strana sporu je český státní občan -- má být rozhodnut mezinárodní arbitráží, která se koná zítra v Amsterodamu, a jestliže před rozhodnutím této arbitráže pan Lauder publikoval tento inzerát, tak kromě toho, že v něm lhal, nerespektoval základní princip právního státu, který zní, že soudy jsou nezávislé a že rozhodnutí soudu je zapotřebí ve všech oblastech respektovat. Já jsem se včera setkal s panem Lauderem, já jsem se setkal s oběma americkými kongresmany, a aniž bych chtěl prozrazovat nějaké utajené skutečnosti, myslím si, že ze strany -- nejenom americké administrativy, ale i ze strany dalších -- je publikování tohoto inzerátu chápáno jako „dirty business", jako použití nečistých praktik v obchodním sporu. Já tady nejsem proto -- protože, zaplať Pámbů, nežijeme v komunismu, kde státu patřilo všechno, včetně televizních stanic, abych rozhodoval, na čí straně je pravda. Kdo byl vlastníkem licence -- jestli pan Lauder nebo pan Železný -- kdo prodával CME a za jakých podmínek -- a potom zjistil, že tu licenci nemá -- kdo koho podvedl.
Chtěl bych pouze na závěr konstatovat jednu věc -- a ověřil jsem si ji před setkáním s americkou obchodní komorou včera ve Washingtonu, i dnes při pracovním obědě s americkými podnikateli: pan Lauder je za 9 let jediný americký investor, který si stěžuje na postup českých úřadů. Je-li jediný, pak vzniká otázka, zda tak činí proto, že byly českým státem poškozeny jeho zájmy, anebo proto, že se dopustil podnikatelské chyby, že uzavřel nevýhodnou smlouvu se svým obchodním partnerem, který se nejmenoval „vláda České republiky", ale „Vladimír Železný" -- partnerem, kterého si sám vybral! -- to opakuji -- a nikdo ho k tomu nenutil -- a nyní má pocit, že ho jeho partner podvedl. My všichni, pokud jsme demokrati, musíme respektovat soud. V daném případě -- mezinárodní soud. A pokud někdo v inzerátech lže, a pan Lauder lhal, tak jsem mu řekl, že dokud se neomluví, tak s ním přerušuji jakékoli další jednání. To je všecko."

Jan Renner: „Je zajímavé, že New York Times takový článek uveřejní...".

Miloš Zeman: „To je placená inzerce, business, no... Za placenou inzerci vydavatel neodpovídá."

Alexander Vondra: „My si tam můžeme zveřejnit také za $100,000 tu stránku, jo... to není problém."

Miloš Zeman: „Akorát, že ty peníze nemáme. --- Takže, přátelé... [potlesk] děkuji vám a těším se na setkání při přestřihování pásky při obnově Národního domu -- a nezapomeňte si naostřit nůžky. Jednou jsem přestřihoval pásku a nůžky byly tupé a nemohli jsme ji přestřihnout."

Jan Pokorný: „Pane předsedo, děkujeme vám za návštěvu...".

NAZPET K MENU (budovy)


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1998 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887