Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny

Leto - 2000 Pro puvodni clanek v anglictine - zmackni zde


Americký prezident Clinton, ceský president Havel a Tom Brokaw
Cecho-Americané vzdávají poctu Albrightové
na galaveceri v hotelu Plaza 7. zárí v New Yorku

Josef Schrabal


Albright První žena, která se stala ministryní zahranicních vecí USA a nejvýznacnejší ženou Clintonovy vlády, Madeleine Korbelová-Albrightová, obdrží 7. zárí v New Yorku na veceri v hotelu Plaza porádané AFoCR (American Friends of the Czech Republic) od ceského prezidenta Václava Havla vyznamenání za zásluhy odmenou za svuj príspevek spravedlnosti ve svete a prosazování lidských práv. Americký prezident Clinton bude cestným spolu-predsedou slavnostní vecere. Vedoucí zpravodajství NBC Tom Brokaw bude rídit prubeh vecera a prednese úryvek ze své knihy "Nejvýznacnejší generace", ve které hodnotí roli Americanu v druhé svetové válce.

Na programu je úvod prezidenta Havla, prevzetí ceny Albrightovou, hudební vložka a uctení Cechu, kterí prispeli k vybudovaní Ameriky.


MENU:

  • Kdo vlastne je Madeleine Albrightová?
  • Mají ji Americané opravdu rádi?
  • Proc se nelíbí mnohým ceským exulantum ?
  • Americko-ceskoslovenská úmluva o obcanstvi
  • Mohla by se stát prezidentkou Ceské republiky?

    Kdo vlastne je Madeleine Albrightová? (pro oficiální životopis = kliknete zde)

    Narodila se v Praze, Ceskoslovensko, 15. kvetna, 1937, jako Marie Jana Korbelova s prezdivkou "Madlenka". (horoskop - Lev) . Její otec, Josef Korbel byl puvodem z Letohradu (Kingsberg). Narodil se v roce 1909. Matka Anna, rozená Spiegelová, je z Kostelce nad Orlicí. Má bratra Johna Korbela a sestru Kathy (nyní Silvu) narozenou v Londýne v roce 1942.

    V roce 1938 její celá rodina utekla do Londýna dríve než nacisté obsadili Ceskoslovensko. Josef Korbel tam pozdeji pracoval pro exilovou vládu Svobodného Ceskoslovemska pod vedením Eduarda Beneše. S nimi tam také tehdy žila sestrenice Dagmar Deimlová (nyní Šímová), o 9 let starší než Marie Jana (Madeleine), které tehdy byly pouze 2 roky.

    Madlenka v pistanskem kroji

    Po válce, v roce 1945 se celá rodina vrátila do Prahy a Josef Korbel byl jmenován ceskoslovenským velvyslancem do Titovy Jugoslávie. Domníval se, že tehdejší pomery v Jugoslávii byly jeho dceri nebezpecné, a proto ji poslal do školy pro mladá devcata ve Švýcarsku. Zde dostala prezdívku "Madeleine", jméno, které oficiálne prijala v roce 1947, když jí bylo deset let.

    Po komunistickém puci v únoru 1948 (komunistický) ministr zahranicních vecí Vladimír Clementis poslal Josefa Korbela jako cs. zástupce do Organizace Spojených Národu do Komise pro Kašmír. Rodina prijela do New Yorku v listopadu 1948 [s výjimkou sestrenice Dagmary, která zustala v komunistickém Ceskoslovensku a pracovala behem "studené války" pro oficiální (komunistickou) Ceskoslovenskou tiskovou kancelár (CTK)]. Krátce potom se Josef Korbel vzdal své diplomatické pozice a požádal o politický azyl v USA.

    V roce 1949 byl Josef Korbel prijat jako profesor na GSIS (Graduate School of International Studies) na Denverskou Univerzitu (Colorado) a v roce 1959 se stal jejím dekanem. Sepsal velice protikomunistickou knihu, avšak pozdeji se preorientoval doleva a byl proti válce ve Vietnamu. Byl známý jako velice úspešný "fundraiser". Zemrel v roce 1977 a škola v Denveru byla pojmenována po nem.

    Prestože Madeleinina rodina byla židovská (pro více detailu kliknete zde) , ona sama byla pokrtená (jako Marie Jana) a vychována jako rímská katolicka. (To bylo v tech dobách ve strední Evrope naprosto obvyklé.) Svoje vyznání zmenila na Episkopální v roce 1959, kdy se provdala za Josefa Albrighta z bohaté novinárské a nakladatelské rodiny. (S ním se seznámila, když byla na stáži v Denver Post). Mela s ním tri dcery (dvojcata Alice a Anne v roce 1961, Katie v roce 1967) a rozvedla se s ním v roce 1983.

    Z Wellesley vyrocni knihy (1959)

    V roce 1949 Madeleine dostala stipendium na Wellesley College v Bostonu (jedna ze sedmi sesterských akademií pro ženy - prý "ta nejlepší"), kde Hillary Clintonová maturovala o deset let pozdeji. Po získání BA v politických vedách studovala na Johns Hopkins School of Advanced International Studies. Ve svých studiích pokracovala na Kolumbijské Univerzite v New Yorku (1968 - 1976), od které dostala potvrzení [Certificate] z Ústavu pro ruská studia a Masters a Doktorát od katedry Verejného práva a Fakulty Vládních ved.(The Role of the Press in Political Change: Czechoslovakia 1968  DAI-A 37/06, p. 3885, 1976, 413 stran)

    Na Kolumbijske Universite byla asistentem profesora Zbignieva Brzezinskeho, ktery byl tehdy poradcem US Presidenta Jimmy Cartera. Pak pomahala Brzezinskemu jako presidentska a parlamentni spojka. Byla tesne sdruzena se Senatorem Edmundem Muskiem. Kdyz vyucovala na Georgetown Universite byla poradcem Waltera Mondaleho, Michaela Dukake and Billa Clintona behem jejich kandidatury do Bileho domu.

    Jako Staly Zastupce Spojenych Statu v Organizaci Spojenych Narodu podporovala a nabadala Ceskou Republiku, Madarsko a Polsko do vstupu do NATO.

    Albright a dcery (zleva) Alice, Anne, Katie

    Taktéž sloužila jako predsedkyne Centra pro Národní Politiku, nevýdelecné výzkumné organizace, která se venuje studiím a analýze domácích a mezinárodních otázek a problému. Jako výzkumný profesor Mezinárodní katedry na Georgetownské Univerzite, Fakulte pro Zahranicní Veci, vyucovala mezinárodní vztahy, zahranicní politiku Spojených Státu, zahranicní politiku Ruska, Strední a Východní Evropy. Jako reditelka programu Ženy v zahranicních službách vyvinula výuku žen pro profesionální uplatnení v zahranicních službách Spojených státu.

    Mimoto sloužila jako starší clen v ústavu pro Sovetské a Stredoevropské Záležitosti, ve strategických a mezinárodních studiích pri vedení výzkumu vzniku, vývoje a smerování politiky Sovetu a Východní Evropy.

    Na Konferenci WTO v Seattlu loni ji americká obchodní zástupkyne Charlene Barshefsky uvedla slovy: "Vzdeláním je ucencem; povoláním je diplomatkou a služebnicí verejnosti; svojí povahou, presvedcením a životní zkušeností neochvejným zastáncem základních svobod, rovné príležitosti pro každého, zákonu dbalé vlády a otevrené spolecnosti. Mimo mnoha jiných historických úkolu, sehrála velkou roli ve znovuzrození Strední Evropy."

    Mají ji Americané opravdu rádi?

    Podle Výzkumneho Centra Pew je považována za "Hvezdu Washingtonu", u 65% lidí je oblíbená, u 14% není.

    Když byla jmenována ministryní zahranicních vecí USA, ceské Newyorské listy Online ji uvítaly clánkem ""Houževnatá žena s odvahou".

    Proc se nelíbí mnohým ceským exulantum ?

    Praví ceští exulanti -- tj. ti, kterí museli z Ceskoslovenska po komunistickém puci opravdu utéci -- jí vytýkají, že se Albrightová pouze „vydává za uprchlíka" [pro svoji lepší politickou image]. Zduvodnují to tím, že se poprvé dostala na Západ už v roce 1939, kdy jí byly pouhé 2 roky, a tehdy její rodina odjela z Ceskoslovenska do Londýna vlakem na diplomatický pas (pres Jugoslávii, Recko a Francii).
    Stejne tak po komunistickém puci v roce 1948, otec Albrightové, Josef Korbel, pokracoval ve službách komunistickému ministru zahranicí Vladimíru Clementisovi, který ho jmenoval cs. zástupcem do Kašmírské Komise Organizace Spojených Národu. (Korbel pomohl Clementisovi politicky, když byl za války v Londýne.) Korbelovi neutíkali pres minová pole, ani nelezli pres ploty s ostnatým drátem, jako vetšina ostatních uprchlíku, ale pohodlne cestovali první trídou luxusních lodí "Queen Mary" a "S.S. America", na lístky zaplacené cs. komunistickou vládou -- a s komunistickým diplomatickým pasem. (Když prijeli do New Yorku v listopadu 1948, v cs. uprchlických kruzích i v diplomatické skupine byl Korbel naprosto neznámý.)

    Když ji prezident Clinton v Little Rocku v prosinci 1992 predstavil na tiskové konferenci jako clenku svého kabinetu -- velvyslankyni do Organizace Spojených Národu -- a vyzvedl ji tak z "poradkyne", "asistentky" a podobných pomocných funkcí do její první význacné pozice, media ji oznacila za "exulantku" nebo za "uprchlici". Albrightová sama ale ve své prijímací reci (napsané rucne na žlutém papíre dlouhého amerického „právního" formátu) oznacila same sebe [pouze] za "ceskou emigrantku".

    Americko-ceskoslovenská úmluva o obcanstvi

    Taktéž byla obvinena, že intenzivne neprosazuje zájmy ceských uprchlíku, kterí ztratili ceskoslovenské obcanství a s ním veškerý majetek, který jim byl zkonfiskován komunistickým režimem. Nyní Ceská Republika odmítá temto uprchlíkum navrátit obcanství a vrátit jim ukradený majetek. Žádají ji, aby za ne intervenovala nejen proto, že je ceského puvodu, ale také jako americká ministryne intervenující za zájem amerických obcanu. (Pro neofficialni listinu majetku zabaveneho komunisty, kliknete zde.)

    Zde je sporný bod -- je Albrightová ješte také ceskou obcankou? V dobe, kdy odešla z CSR, byla platná Úmluva mezi USA a CSR z 16. cervence 1928, podle které každý obcan, který nabyde obcanství druhého státu, automaticky ztrácí své puvodní obcanství. Tato Úmluva ale nebyla aplikována v dobe války. Technicky trval válecný stav až do 7. kvetna 1957. Albrightová vstoupila do USA v roce 1948 jako nezletilá, 13 roku stará. Pokud by se stala americkou obcankou pred 7. kvetnem 1957, tak stále ceské obcanství má. (Rodice získaly americké obcanství 25. brezna 1957, ona ale až 14. srpna 1957.) - Pro malé vysvetlení, USA v praxi neuplatnovaly tuto úmluvu po nekolik desetiletí, protože Nejvyšší Soud rozhodl, že americké obcanství není možno ztratit automaticky. Ceská strana však uplatnovala tuto Úmluvu až do nedávna, kdy pak byla Úmluva zrušena oficiálne. (19. zari, 1997)

    Mohla by se stát prezidentkou Ceské republiky?

    Je všeobecne známo, že Albrightová je dobrou prítelkyní ceského prezidenta Václava Havla. Jeho prezidentský úrad koncí príští rok a Havel už oznámil, že se nebude ucházet o znovuzvolení. Když se ho novinári ptali, koho by rád videl jako svého nástupce, uvedl (mimo jiné) též Madeleine Albrightovou. Ona tuto myšlenku ale odmítla a prohlásila, že se nechce stát prezidentkou Ceské republiky.

    První otázkou by bylo, jestli by se vubec mohla stát vedoucím cinitelem cizího státu? Jednalo by se totiž o možný stret zájmu a taktéž o stret loajality. Autor tohoto clánku se domnívá, že by tím nebyl porušen žádný ustavní zákon (jak nekterí tvrdí). (Zmáckni zde pro další podrobnosti.)

    Mnoho svobodne myslících Cechu doma v republice se shoduje s myšlenkou Václava Havla na nabídku prezidentského úradu Albrightové: považují to za bájecný nápad, nebot tato osobnost, která svet zná, rozumí mu a vedela by, jak si správne ve své funkci pocínat, by otevrela dvere do domácího zatuchlého provinciálního prostredí. Vetšina ceských lidí se však pravdepodobne staví proti tomuto nápadu a prohlašuje, že Albrightová/Korbelová je naprostou cizinkou. Presto, že se narodila v Praze, nikdy totiž v Cechách opravdu nežila, nebyla vychována v ceských školách a nemuže tudíž naprosto porozumet mentalite ceských lidí. (Autor se domnívá, že toto by byl práve její nejvetší prínos ve srovnání se soucasnými politiky a jejich dnešním hospodarením.)

    Josef Schrabal

    Z anglictiny volne prelozil Jan Krondl, Ceskoslovenske noviny (vydavane v New Yorku)
    REFERENCES:
  • Official biography
  • Madeleine Albright Read biographies and reports on the remarkable woman
  • Madeleine Albright: houzevnata zena s odvahou (Tough lady with guts) 12/96
  • Horoscope - Leo
  • Visiting Czech Republic March 5 - 8, 2000 and happenings
  • Albright Pays Tribute to Václav Havel
  • Private web-page
  • Czech Presidency: Must play by constitutional rules
  • The Pizzazz of Madeleine Albright

    Zpet k Newyorskym listum


    Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
    Copyright © 1995 - 2000 Newyorske listy (Czech Newyorker) *All rights reserved* ISSN 1093-2887