Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny

Letoo - 2000


Zlodej krici:Chytte zlodeje
Volejte rediteli, 1. 7. 2000
Jak Vladimir Zelezny haji v TV Nova IPB

(...)

Dalsi dotaz mne privedl k urcite uvaze. Ten dotaz prisel e-mailem a rika - poslal mi ho ing. Michal Hruby: "Vas vyhraneny nazor na televizni serial Tricet pripadu majora Zemana je vseobecne znam a je mozno s nim souhlasit. Jaky je Vas nazor na vcelku bezelstne serialy pana Dietla Zena za pultem, Nemocnice na kraji mesta, Plechova kavalerie, ktere by zcela jiste zajistily patricnou sledovanost?"

Mate pravdu, je to velky rozdil. Zatimco serial o majoru Zemanovi je heroizaci zlocinu, ktere minuly rezim uplatnoval nebo vykonal proti obcanum teto zeme, Dietlovy serialy byly, no, idealizaci, rekneme. Ale to jsou mnohe serialy i mimo ideologicky okruh byvaleho rezimu. Idealizace neni zas tak neobyvkly jev v televiznich serialech, vsak to zname vsichni.

Takze, myslim si, ze tyto serialy patri na televizni obrazovku, s jednou drobnou vyhradou, kterou si dovolim rici. Ony budou vytvaret nepripadou nostalgii, a to mi vadi. Ono by mi to nevadilo, kdybychom byli v bezne atmosfere demokraticke zeme, ktera je deset let od sve zmeny, od sve revoluce, stabilizovana, a nema zadne vnitrni problemy toho typu, jake ma.

Ale ona je ma. A ty serialy vpadnou do velmi zvlastni atmosfery, ktera zejmena v poslednich tydnech, ba dnech, ba hodinach, se stava opravdu velmi nalehavou. Ty serialy totiz budou rikat - mozna pro nekoho - Ach, jak nam bylo dobre! A ono nam prilis dobre nebylo a my si to nechceme prilis priznat. Meli jsme male jistoty, ale byly to trochu jistoty veznu.

A ta nostalgie vpada do atmosfery, kdy zacina doslova paranoicke tazeni s nekterymi prvky, ktere zname z 50. let, domovnickymi prvky a terminologii 50. let. Paranoicke tazeni proti podnikatelum, proti podnikani, a take proti kapitalismu.

Kriminalizace podnikani a podnikatelu je bajecna hracka v rukou moci, protoze jakoby odsune cely problem, ktery se muze objevit nebo ktery muze nekoho trapit, na podnikatele, ale take na kapitalismus. Slava, bohaty podnikatel jde do vezeni! Do teplaku, jak se ted rika - ja jsem nedavno zaslechl toto nove rceni "jit do teplaku", a pry se toto rceni bezne uziva ve vrcholnych organech tohoto statu, temer bezne a s urcitym pocitem zadostiucineni a radosti a vzruseni, paranoickeho vzruseni, ktere bude rikat: Vidite, lid se ukoji, my jim predhodime nekolik podnikatelu, kteri prece jsou bohati a tudiz nenavideni a kteri jsou vlivni, a tudiz se jich zbavime, a bude to bajecne, protoze se nikdo nebude ptat po nasi korektnosti a po nasich vykonech.

Je to velmi slozita situace, ve ktere jsme se ocitli, a ona zacina zasahovat i obecne kapitalismus jako takovy, zacinaji se na kapitalismus navesovat ruzne privlastky, jako se kdysi navesovaly na socialismus, vsak si [na] to vzpominate, takze zaciname mit kapitalismus mafiansky, a tomu je treba "setnout hlavu", a objevuji se vsechny tyto bajecne privlastky, a pak mame kapitalismus takovy ten hodny, laskavy, s lidskou tvari, by se dalo rict, tak jako se kdysi rikalo o socialismu; kapitalismus, ktery ma na stite pravdu, lasku, charitu, laskavost, tohle vsechno. Takze my chceme prece ten hodny, a ten zly, tomu je treba setnout hlavu, a tak setneme hlavu, no, nesetneme hlavu, verim, zatim, podnikatelum, ale posleme je kam? Do teplaku!

Bajecna, bajecna hracka!

Trosku zapominame, ze kapitalismus neni neco, co je sem zvnejsku vneseno, co je prineseno, co prichazi v nejake hotove podobe bud toho hodneho, nebo zleho kapitalismu, ale kapitalismus jsme my vsichni. My vsichni, kteri at podnikame nebo se nejak chovame, dodrzujeme nejaka pravidla nebo je nedodrzujeme, a o tom to je. Kapitalismus jsme my vsichni a neumime ho rozclenit na mafiansky a jinaky a takovy a makovy.

I my v mediich, trochu... Vite, ono staci, aby se spustila velka kampan v tisku proti jedne bance, a tu banku polozite velmi rychle. Nebo ji uvedete do stavu, kdy potom ti, kteri chteji, touzi tolik videt podnikatele v teplacich, tak tam poslou prepadove jednotky. Kdyz statni urednik vstupuje do banky, aby vykonal normalni uredni ukon za pomoci samopalniku. Obavam se, ze priste uz tam bude dosazen primo bojovou helikopterou.

To vsechno jsou situace, ktere velmi zbytecne vytvareji ve spolecnosti atmosferu paranoickeho honu na podnikani, na podnikatele, a kriminalizaci podnikani.

Je to straslive nebezpecne, je to domovnicke. A jestli se tomu vsichni, i my, kteri... i vy, kteri nemusite mit pocit, ze se vam treba dari dobre, ale pokud tomu vsichni alespon v sobe nepostavime hraz, pak se spusti neco velmi neprijemneho a velmi, velmi spatneho.

Ono je to trosicku takove uteceni od... utek od odpovednosti, kterou moc obcas potrebuje. Nepropadneme tomu, prosim. Nepodlehneme populismu a nepodlehneme teto paranoi. Ja doufam, ze ne. --- A proto by mi vadilo, kdyby se v tuto chvili objevily serialy, ktere nostalgicky budou ukazovat: "Je, mamo, podivej, vidis, kolik stalo tehdy kilo brambor?", protoze tam samozrejme budou zabery vykladnich skrini, v tech serialech, "A podivej se, kolik stalo kilo hoveziho!" A malo uz se zapomene na to, ze treba byly - kdyz uz zustanu na teto velmi zvlastni urovni uvazovani, ze pomerance byly jenom na 1. maje.


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1995 - 2000 Newyorske listy (Czech Newyorker) *All rights reserved* ISSN 1093-2887