Západní rozvědky asi skutečně zatajují případ Diana. Já s ním neměl nic společného

Karl F. Koecher

Vážený pane Čulíku,

reaguji na včerejší článek v BL Princezna Diana, milionář Fayed, CIA a český rozvědčík. Jsem totiž onen rozvědčík, a dotyčný článek je v tom, co se v něm o mně píše, hluboce nepravdivý. Proto doufám, že uveřejníte tento můj e-mail co nejdříve v plném znění, i když to bude dost dlouhé povídání, za což se omlouvám. Snad to nebude tak nezajímavé.

Za prve: tři muži, proti kterým Al Fayed vede civilní soudní spor o  šest miliónů dolarů, jsou Oswald LeWinter, Pat Macmillan a Keith Fleer. Já mezi nimi nejsem (vy nejdřív tvrdíte že ano a pak že ne, ale že “na podvodu se také účastnily dvě další osoby" a já že jsem “jinou takovou osobou".) Tak tedy za druhé: jinou takovou osobou ani dost málo a prokazatelně nejsem.

LeWintera znám, není to přítel, ale pouhý známý. Někdy v první polovině dubna minulého roku mi telefonoval z Kalifornie, kde tehdy žil, že jede za jakousi záležitostí (“some business") do Vídně, a zda bych se tam s ním nechtěl sejít. Že mi zaplatí hotel, a já že bych ho potom odvezl svým vozem do Prahy. S LeWinterem jsem předtím naposled mluvil někdy v srpnu předchozího roku (1997) když mě navštívil v Praze. Když mi po víc než půl roce volal v tom dubnu 1998, myslel jsem, že mi chce oplatit pohostinství, protože ví, jak rád jezdím do Vídně - tři až čtyřikrát do roka - a tak jsem přijal. Na jeho žádost jsem také udělal rezervace v  pro něj a pro mě v hotýlku, kde mě už znají. Tam jsem se s ním také 20. dubna 1998 ve dvě odpoledne sešel.

Nejdřív mi vynadal, jaký ubohý hotel jsem to našel, že nevyhovuje jeho potřebám, ale protože se mu nepodařilo najít nic jiného, tak tam zůstal. Ještě to odpoledne a později pak na večeři, na kterou mě pozval, mě vyprávěl takovouhle věc: že ví jak to bylo se smrtí Diany a Dodiho, a že to byla vražda. Vykonalo ji prý izraelské komando na žádost britské tajné služby MI-6, a to na pokyn někoho z Buckinghamského paláce.

Podle LeWintera MI-6 měla také žádat o pomoc CIA, ale ta odmítla, i když poskytla pomoc při sledování Dodiho a Diany v USA. Pak řekl, že má o tom (blíže nespecifikované) doklady (“evidence"), a že se na tom dají vydělat značné peníze.

Když jsem se ptal jak, řekl, že se to dá jednak prodat Rupertu Murdochovi, s kterým prý už předběžně jednal, a pak Al Fayedovi. Abych trochu dokreslil atmosféru: když mi tohle všechno LeWinter vykládal, dělal dojem značně rozrušeného člověka, který se hodně lišil od žoviálního LeWintera, jakého jsem znal dřív.

Když se dostal až k tomu že by se to mohlo prodat Al Fayedovi, měl jsem toho tak zrovna dost. Řekl jsem mu, že takovou snůšku blbostí jsem snad ještě neslyšel, že se divím že tohle může vážně tvrdit někomu jako já, kdo má zkušenost se zpravodajskými službami, a varoval jsem ho, aby se nepokoušel ta svoje tvrzení šířit, že na to nikdo nenaletí.

Druhý den ráno jsem mu pak řekl, že jsem se svůj pobyt ve Vídni rozhodl zkrátit (chtěl abych zůstal do konce týdne), že ho také neodvezu do Prahy a že odjedu následující den (ve středu) ráno. Je pravda, že jsem mohl odjet hned, ale byl jsem už ve Vídni, bylo krásné jaro, chtěl jsme si zajít na oblíbená místa atd., to snad se dá chápat.

Večer jsem v hotelu oznámil, že druhý den odjíždím, ráno ve středu 22. dubna jsem zaplatil, a kolem 10. hodiny vyklidil pokoj. Toho rána se ale stalo něco zajímavého: brzo ráno jsem slyšel, jak někdo bouchá na LeWinterovy hotelové dveře. Podíval jsem se ven a viděl jsem mně neznámého muže, který vstupoval do LeWinterova pokoje.

Když jsem vyklidil hotelový pokoj a kolem 10. odcházel z hotelu, v místnosti kde se podávají snídaně, seděl LeWiner s oním neznámým .

Řekl jsem LeWintrovi, že se loučím, ale on mě požádal, abych si k nim na chvíli sedl, že Pat je starý mazák ze CIA a že si přeje mě poznat. Pak jsme se bavili tak dvacet minut, během kterých na mě Pat dělal dojem, že jeho znalosti světa CIA jsou vskutku “zevnitř". Věděl toho také překvapivě mnoho o mně.

Pak jsem se zvedl, že si před cestou půjdu ještě něco sníst, a on mě požádal, jestli by mohl jít se mnou. To bylo tak asi 10. 30. Jeli jsme k Trzesniwskému na chlebíčky, vedli hovor celkem o ničem, a kolem 12 jsme se rozloučili.

Neznámého se mnohem později, zčásti i s mou pomocí, podařilo MacNamarovi identifikovat jako jistého Pata MacMillana, jednoho z těch, proti kterým teď Al Fayed vede svou civilní při o šest miliónů dolarů.

Po rozchodu s člověkem, ze kterého se vyklubal MacMillan, jsem pak asi v 13 hodin dorazil k svému autu zaparkovanému mimo centrum a vyrazil do Prahy. Byl jsem tedy všeho všudy ve Vídni necelých 48 hodin. Jel jsem zpátky pomalu přes Třeboň a dorazil jsem domů kolem 18. hodiny, čímž jsem myslel že to skončilo.

Ale ovšem neskončilo. Mezitím (jak jsem se později dozvěděl z rakouských novin a od Al Fayedova šéfa bezpečnosti MacNamary) si LeWinter smluvil s MacNamarou, o jehož přítomnosti ve Vídni jsem neměl tušení, schůzku na druhou hodinu v jednom z nejlepších vídeňských hotelů, Ambassadoru.

Na té se pak dohodli na další schůzce v 19:30, na které měl LeWinter MacNamarovi předat dokumenty potvrzující jeho verzi o smrti Diany a Dodiho a převzít vkladní knížky na nichž měly být uloženy požadované milióny.

LeWintrův příchod na tuto večerní schůzku byl již očekáván komandem rakouské jednotky pro boj s organizovaným zločinem, jakož i agenty FBI i CIA (MacNamara informoval FBI měsíce před vídeňskou schůzkou). Po svém příchodu byl LeWinter zatčen, a  skončil se čtyřmi lety žaláře.

I když nebudete chtít věřit mému vysvětlení jak jsem se k tomu připletl, mělo by být jasné přinejmenším to, že bych opravdu musel být Houdini, abych byl jedním ze dvou společníků, kteří “uprchli", kdybych v tom Ambassadoru opravdu byl.

Ale já tam nejen nebyl, já jsem v té době byl už doma v té své vesnici u Prahy a po večeři, což kromě mé ženy může (a je naprosto ochoten) zcela nezávisle potvrdit i jeden náš známý, který k nám domů po šesté telefonoval a protože jsem zvedl telefon, mluvil se mnou.

V pase mám také razítko datované 22. dubna, bohužel ovšem hodina přejezdu se tam neuvádí.

V rozporu s tím, co říkám, to ale jistě není. Navíc LeWinter po svém zatčení vypověděl při výslechu rakouskou policií že podle něj jsem opustil Vídeň někdy kolem 11. hodiny dopoledne ve středu 22. dubna.

Je to v dokonalém souladu s tím, co říkám já a na čem jsem se s ním nemohl domluvit, protože byl ve vazbě - rozešli jsme se asi v půl jedenácté, a on nemohl vědět, že pojedu až k Trzesniewskému do centra, protože ty chlebíčky tak miluji. Pár měsíců po tom, co byl LeWinter zatčen, byl jsem na žádost MacNamary pozván do Londýna.

Uvědomoval jsem si, že je pro mě riskantní do toho Londýna jet, ale vsadil jsem na to, že MacNamara, jako bývalý vrchní inspektor Scotland Yardu je prvotřídní profesionál - ostatně jinak by ho asi Al Fayed nezaměstnával jako šéfa bezpečnosti své i obchodního domu Harrods.

Riziko se ukázalo být velmi rozumným: MacNamara si uvědomil že jsem skutečně s LeWinterem v hotelu Ambassador nebyl, že se mnou nikdy předtím nejednal a že to, že jsem udělal ony hotelové rezervace a vůbec přijel do Vídně je důsledek toho, že se LeWinter pokusil mě zneužít.

Ostatně, jako bývalý zpravodajec bych sotva byl takový idiot, abych dělal LeWintrovi a sobě na své jméno v hotelu rezervaci (a bydlel tam s ním), kdybych věděl, co v té Vídni zamýšlí.

Pokud jde o konto, na které prý měly přijít peníze od Al Fayeda: žádné jsem nikdy nikde neotevřel, ani neučinil jsem také žádný krok nějaké konto někde otevřít.

LeWinter mluvil něco o tom, že by si chtěl otevřít konto v Praze, ale to jsem odmítl stejně jako jsem odmítl ho odvézt do Prahy.

Navíc, opakuji, MacNamara mi řekl, že peníze měly být uloženy na vkladních knížkách, které zřejmě měl založit on sám, tedy MacNamara.

Myslím, že celé to povídání o tom, že jsem měl zakládat nějaké konto, je překroucení LeWinteroy výpovědi rakouské policii, že prý mě pozval do Vídně proto, aby mohl využít mé znalosti rakouského bankovnictví (i když žádnou takou znalost nemám).

Že mě, jak uvádí váš článek, v současné době stíhají rakouské úřady také není zcela pravda. V současné době vedou tzv. předběžné řízení o tom, zda mě mají stíhat. Nepochybuji o tom, že případ nakonec uzavřou s tím, že mě stíhat nebudou.

Ale vidím tady cosi podezřelého. Myslím, že rakouské úřady dobře vědí, že jsem s věcí neměl nic společného, mj. už kvůli tomu, že jsem v tom Ambassadoru prostě nemohl být (jinak by mě sebrali), a také kvůli LeWintrově výpovědi, a že nechtějí hledat skutečné pachatele.

McMillana např. nebyli schopni sami identifikovat.

Když to všechno začalo bouchat a rakouský tisk mě začal pomlouvat (bývalý špión, LeWintrův komplic, atd.) najal jsem si předního pražského advokáta Teryngla, a jeho prostřednictvím jsem nabídl rakouským vyšetřovatelům, že se s nimi sejdu v Praze na rakouském vyslanectví a řeknu jim vše co o té věci vím.

Jejich písemné odmítnutí má Teryngl v příslušné složce.

Zatím se také nijak nemají k tomu ověřit si u MacNamary že mě vskutku v Ambassadoru neviděl a vyslechnout svědka, který může potvrdit mé alibi, že jsem v době, kdy si LeWinter přišel pro peníze, byl už v Praze.

Al Fayed, jak píšete ve svém článku, tvrdí, že CIA v Americe zasáhla a zabránila procesu s lidmi, kteří LeWinterův podvod organizovali, aby nevyšlo najevo, že se plánů na zavraždění Dodiho a Diany skutečně účastnila.

Tedy, nevím jestli to opravdu tak pan Al Fayed tvrdí, a když ano, je to jistě přehnané - pracoval jsem jako zpravodajec sovětského bloku v CIA, a považuji za naprosto vyloučené, aby se CIA (a rovněž tak britská nebo izraelská) tajná služba něčeho takového dopustila.

Taková představa je skutečně absurdní.

To jest, dopustila jako organizace. Co se ale nedá vyloučit je, že nějaký její agent (česky říkáme spíš důstojník), se dal koupit nějakou skupinou extrémistů, která skutečně vraždu Diany a Dodiho zorganizovala.

A v takovém případě je docela dobře možné, že zpravodajská služba, kde takový nájemný vrah pracoval nebo pracuje, vyvine úsilí aby se to neprovalilo na veřejnost.

Nikdo by totiž nevěřil, že jde opravdu jen o černou ovci a ne o celou organizaci, jejíž pověst prostě musejí hájit už v zájmu národní bezpečnosti.

Mám-li říct pravdu, já sám si myslím, že něco na tento způsob se skutečně děje, a že je docela dobře i možné, že LeWinterova operace byla operací dezinformační, jejímž cílem bylo vyvolat nedůvěru k případným skutečným a pravdivým odhalením o tom, jak Diana a Dodi zemřeli.

Je opravdu neuvěřitelné, že dosud žádné americké orgány nezačaly tu LeWinterovu operaci vyštřovat, přesto že se jedná o velmi vážný federální zločin, padělání vládních dokumentů.

Také si myslím, že pomlouvačná tisková kampaň vedená proti mě - kamž patří i páteční článek v Guardianu a které zřejmě bezděčně, ale přesto dosti nezodpovědně napomáháte vy nebo i Lidové noviny, jejichž londýnský dopisovatel si zjednodušil svou novinářskou práci tím, že bez dalšího pátrání nepřesně ten článek přeložil a uveřejnil v sobotních Lidovkách.

Konec konců, MacNamara je v Londýně šéfem bezpečnosti Harrods, a tedy vzdálen pouze jeden telefonní rozhovor. A mě také není zrovna obtížné najít, nikde se neskrývám.

Opravdu vám není podivné, že se naprosto mlčí o LeWintrově výpovědi, že jsem odjel z Vídně dřív, než vůbec byla došlo k první schůzce mezi ním a MacNamarou, a že se nikdo na nic neptá MacNamary, ani mě?

A ještě jednu věc chci dodat. Týká se to toho, že když se mluví o mě, tak jsem vždycky nějaká nestvůra, ve vašem případě “nechvalně známý špión z období studené války". V čem prosím ta nechvalnost spočívá? Chcete říct že na jedné straně byli jen samí dobří lidé a na druhé ničemové?

Obyčejně mlčím, ale tohle, spolu s tím, že to, že jsem do LeWintrovy aféry zatahován zřejmě účelově, aby se vytvořila kouřová clona za kterou by se mohli schovat praví viníci, je na mě moc.

Co o tom mém působeni v české rozvědce víte?

Víte třeba, že mi bylo vyhrožováno fyzickou likvidací v roce 1976, když jsem odmítl vystoupit v Praze na tiskové konferenci a obvinit Václava Havla a lidi z jeho okruhu disidentů že jsou agenty CIA, a že jsem kvůli tomu byl pět let mimo službu?

Měli byste tu odvahu vy?

A nemyslíte, že když se totalitní impérium rozpadne po té, co začalo být demontováno zhora, že v jeho establishmentu museli být lidé, kteří o tu demontáž po leta usilovali?

A že mezi nimi musela být v prvé řadě zahraniční rozvědka, jejíž jedním z hlavních pramenů informací jsem byl já?

Proč musí být pracovník rozvědky, nebo lépe zpravodajské služby bývalého režimu automaticky považován za nepřítele demokracie?

Nemyslíte že právě z této pozice se dá pro věc demokracie udělat zatraceně víc než podpisováním petic?

A že to také vyžaduje zatraceně víc odvahy?

Proč myslíte že právě Gorbačov osobně žádal o to aby mě vyměnili za Sčaranského?

Protože jsem se stavěl proti jeho snaze se dohodnout s USA nebo naopak byl jejím zastáncem?

S pozdravem

Karel Koecher

Back - Nazpet k menu