Listopad * 1993
Co nas trapilo a predchazelo: Payne ver. Cs. tydenik (Bisek) je ZDE

Payne versus exil
Rozhovor s panem Jirim Paynem
Pro Ceskoslovenske noviny Josef Schrabal

Co nas trapilo na cele afere "Payne versus exil" bylo, ze prvni herec, pan Payne, hral pouze roli v pozadi. Zatim co bezne afery pozvolna vypadnou z pozornosti, tato roste a sili. Po trech mesicich od uverejneni se premier Vaclav Klaus vyjadril: "Vim, ze nedavne prohlaseni predsedy zahranicniho vyboru Jiriho Payneho vzbudilo velkou nevol a ze ta zauzlenina ohrozuje vnitopolitickou stabilitu teto zeme." Ale pan Payne zadne prohlaseni neucinil. Pouze odpovedel na otazky reportera Alese Fuchse. Vlastne i titulek "Vzkaz krajanum", pod kterym byl rozhovor uverejnen v cervencovem [1993] vydani newyorskeho ctrnactideniku Ceskoslovensky tydenik, je nepresny, nebot pan Payne ze sve iniciativy nikoho nepozadal o poslani vzkazu krajanum. Tento rozhovor vsak otevrel starou ranu, ktera se hojila. Ranu, kterou Respekt Nazval pred dvema lety "Negativni lobby v USA". Prohloubil propast, ktera oddeluje deset milionu obyvatel Cech od dvou az trech milionu krajanu zijicich v zahranici.

Trapilo nas, ze pan Payne nemel prilezitost vec vysvetlit, ze nedostal sanci hrat "fair play", coz je zakladem novinarstvi na zapade. Svoboda tisku je nejen pravo, ale i povinnost otisknout odpoved. Pouze sefredaktor kanadskeho ctrnactideniku Brezina pozadal dopisem a pan Payne odpovedel zase dopisem. Nikdy nebyl navazan osobni kontakt.

Proto me Jan Krondl, sefredaktor newyorskych novin pozadal, abych se pokusil s panem Paynem promluvit.

ROZHOVOR:

S: Pane Payne, vracime se k vasemu rozhovoru "Vzkaz krajanum". Vy jste jiz uvedl, ze tento rozhovor, jak byl uverejnen, vysel v uplne jinem smyslu, ze ruzne casti byly vynechany, a tim dostal uplne jiny smysl. Mohl byste presne rici,m co bylo vynechano a jak to zmenilo smysl?

P: Podstatne bylo to, ze jsem se snazil nejsdrive konstatovat, jaka je realita, jaka je skutecnost, jaky je vztah nasich lidi k exilu. To bylo prvni tema. Teprve na to jsem navazal druhym tematem, ze v teto veci by bylo dobre neco udelat a zaroven jsem uvadel pozitivni priklad, ze s jistymi komunitami v nekterych zemich se jiz podarilo navazat intenzivni kontakty tak, ze vztahy jsou dobre. Je mozne byt optimistou, ze obdobne se podari komunikovat i s ostatnimi. Jeste jednou upozornuji na to, ze vzkaz byl orientovan a tak jsem byl pozadan, abych hovoril k americkym krajanum. Pokud to na sebe vztahovaly jine komunity, pak nepravem.

S: Dobre pane Payne, ale ja jsem chtel vedet presne, zda pan Fuchs nektere vety z toho rozhovoru venechal, nebo jak rikate, ze on to vzal jinym smerem a vy jste proste . . .

P: . . . proste nyni nema cenu rozbirat, co se stalo. Stalo se i to, ze bylo prehozeno poradi me odpovedi a otazky, takze moje odpoved dostala v jinem kontextu naprosto jiny vyznam. Nema smysl ted rozebirat, co se stalo, ale povazuji to za neprofesionalni praci.

S: Chtel bych pripomenout, ze v nekterych vasich soukromych dopisech krajanum se zminujete o dopisu, ktery jste zaslal velvyslanci Zantovskemu ve Washingtonu. Kopie toho dopisu je v podtate, vetsinou doslova, stejna jak byla uverejnena v kanadskem liste a pak pretistena v Ceskoslovenskych novinach.
Dale bych se chtel zeptat, kdyz jste nesouhlasil s tim, jak byl rozhovor uverejnen, uvazoval jste o tom, ze jste mel napsat tem novinam a opravit to?

P: Podivejte se, ja jsem se nedlouho po uverejneni toho clanku dozvedel, ze pan Bisek, sefredaktor casopisu, kde rozhovor byl uverejnen, je v Praze. Snazil jsem se s nim setkat, abychom o takove oprave mohli pohovorit. Pan Bisek to tehdy odmitnul, takze ja dal nevim, jak mam hodnotit ten tydenik. Pripada mi, ze do znacne miry je asi reprezentantemm pouze urciteho smeru a vybira si zrejme myslenky, ktere se jim hodi. V pripade, ze se se mnou nechtel setkat, nema smyslu dale o nejakych kontaktech uvazovat.

S: Jako zakonodarce, myslite ze puvodni cesti obcane by meli znaovu dostat ceske obcanstvi presto, ze maji jine, dvoji?

P: Ja pokud vim, v teto veci byl rozhodujici nazor bezpecnostniho vyboru, ktery ma sve duvody k tomu, ze haji tento paragraf zakona o obcanstvi. Ja sam nevidim jineho duvodu, protoze tato vec je zhruba soucasti toho co doporucuje OSN a ma to sve oduvodneni, takze neopcekavam, ze zakon o obcanstvi by se zmenil.

S: Vas postoj k tomu je tedy negativni?

P: Domnivam se, ze toto se vubec nedotyka krajanu, protoze zejmena ve Spojenych statech bylo mozno ziskat ceske obcanstvi paralelne s americkym prave s odkazem na rehabilitacni povahu toho, co se u nas stalo. Mam pocit, ze se americkych krajanu nedotyka.

S: Dalsi, co rozdeluje krajany s Ceskou republikou je navrat majetku. Mnoho lidi muselo utect pred komunismem a nechali vsechno za sebou, hlavne nemovitosti. Tito lide by se chteli vratit, ale nemuzou dostat tento majetek nazpatek. Jaky je vas postoj k tomuto problemu?

P: Ja do dneska nechapu, jak a proc se veta o tom, ze k tomu, aby se nekdo mohl stat opravnenou osobou ve smyslu zakona o zmirneni nekterych majetkovych krivd, dostala do zakona. Pripadalo mi to tedy nepochopitelne. Ja jsem automaticky ocekaval, ze se bude vztahovat i na krajany v zahranici. Ackoliv jsem po tom patral u tehdejsich federalnich poslancu, dosud jsem nedostal odpoved.

S: Tedy, vy jste nebyl poslancem, kdyz tento zakon prosel?

P: Ja jsem nikdy nebyl poslancem Federalniho shromazdeni, takze jsem nikdy o tom nerozhodoval.

S: Nyni, jako zakonodarce, byl byste proto, aby zakon byl opraven, aby se vztahoval na ty lidi, kteri by se chteli vratit domu?

P: Ja se domnivam, ze nutno prijmout nejake takove reseni. V jake podobe, to je veci hospodarskeho vyboru, protoze ja nedokazu posoudit, jak to zbudovat do naseho pravniho radu a do nasich hospodarskych vztahu.

S: Nevim, ale vybor navrhuje, poslanecka snemovna odhlasuje. Jste prece nejen predsedou zahranicniho vyboru, ale take clenem poslanecke snemovny. Jako zakonodarce, byl byste pro to?

P: Pokud to bude legislativne prijatelne zpracovane, tak ano!

S: Ja tady mam clanek uverejneny ve Svobodnem slove, kde clovek, ktery byl veznen a nakonec utekl a neny se chce vratit. Titulek ja "Vratit se je slozitejsi nez odejit!" Myslite, ze toto se da nejak vyresit? Cele tyto prekazky, ktere lide, kteri se chteji vratit domu, maji zde uz po nekolik let. Ja to uz osobne prozivam take.

P: Nevim, jake prekazky mate na mysli.

S: No ruzne prekazky, ze se nemohou usadit tak, do te miry a okolnosti, jako kdyz museli utect. To se tyka bydleni, proste lide zde byli trvale usedli a najednou pred rezimem museli utect a ted maji obrovske potize se vratit.

P: V cem spocivaji ty potize?

S: Hlavne se tady usadit, vyresit vsechny veci, najit byt.

P: Vim o tom, ze je obtizne najit byt, ale to je vec, kterou neumime vyresit okamzite. Jakmile tady bude trh s byty, tak vse bude jednodussi.
Na drujou stranu je znamo, ze vytvoreni trhu s byty je ponekud zdlouhavejsi, nez na priklad u spotrebniho zbozi.

(PANU PAYNOVY DOSLA PASKA NA JEHO MAGNETOFONU< TAKZE BYL CAS ROZHOVOR SKONCIT>)

S: Nez skoncime, chtel byste rict nekolik slov americkym krajanum, ctenarum Ceskoslovenskych novin?

P: Ja bych si velice pral, aby nebylo nutne rozlisovat krajany nebo nase obcany zijici v zahranici a obcany zijici doma. Podle meho nazoru by bylo idealnim stavem ke kteremu bychom se meli dostat, ze kazdy muze zit kdekoliv a neni potreba to rozlisovat. Kazdy, kdo citi nejaky vztah k Ceske republice, i kdyz neni treba jejim obcanem, i kdyz nema nase obcanstvi je respektovan a neni treba rozlisovat, kdo zije v zahranici a kdo zije doma. Prirozene ten kdo zije v zahranici ma treba jine problemy, ktere souvisi s tim, v jake zemi zije. Ten kdo ije doma ma ase jine problemy. Ja si kladu otazku, da by se vztahy napravily tim, kdyby se vsech tech 20 pozadavku, ktere se tu a tam k nam z druhe ci treti ruky dostavaji, bylo vyreseno, protoze se zda, ze rozpory jsou vice psychologickeho charakteru, nikoliv pravniho.

S: Tak mnohokrat dekuji za rozhovor

.

Po skonceni teto rozmluvy jsme ovsem pokracovali bez nahravaciho zarizeni. Informoval jsem pana poslance, ze v mem pripade se nejedna o prideleni bytu, ale o udrzeni pouze jedne mistnosti a kuchynky, co zbylo po ctyrech mistnostech. Zbytek byl zabran komunisty po mem uteku a nyni novy majitel domu, Arab, ktery prisel do Prahy pred deseti lety, chce promenit obytne prostory na kancelare.

Podotknul jsem, ze takovi krajane, jako jsem ja, by utraceli valuty k zmodernizovani bytu a k zivobyti. Pan poslanec ujistil, ze po financni strance by takovy prinost asi nebyl vyznamny ve srovnani s investicemi, ktere tak jako tak prichazeji z USA nebo z Nemecka. O tom, ze problemy nejsou neprekonatelne svedci velky pocet Americanu zijicich v Praze.

Rozhovor pokracoval o vnitrni politice a stranach. Podotknul jsem, ze pan Payne, ktery je 37 let stary, asi moc nevi o jejich historii, o strane Masaryka a Benese, atd. To ovsem privedlo p. Payneho k zivotu. Ukazal rukopis jeho knihy, ktera je studii a podrobnym rozborem od minuleho stoleti pred vznik Ceskoslovenska az do dneska. Pan Payne ukazoval z rukopisu mnozstvi grafu, v jistych pripadech politicke rozvrstveni v jednotlivych mesicich. Bylo lehce videt, ze doktorat, ktery mu Karlova universita udelila, si zaslouzi. Pan poslanec Payne se premenil na cloveka Payne, ktery dal vsechno do sve knihy a ktery je hrdy na vysledek. Zduraznoval z grafu, ze nynejsi politicka tendence jde v Ceske republice doprava a proto bude kniha prelozena take do anglictiny a nemciny, aby dokazala budouci politickou stabilitu statu, a nikdy nebyl pripusten navrat zpet.

I kdyz nema nejlepsi informace o exilu (coz by mohlo stejne platit o premieru Klausovi), je to vzdelany a informovany clovek. Urcite spicka sve generace, ktera vyrostla ve stinu komunistickeho rezimu. Jakkoliv kdo vezme pana Payneho, a cokoliv udelal, nebylo to umyslne ani zlomyslne. On neni diplomat a rekl pravdu tak, jak to vidi.

Behem konverzace sam pan Payne udelal zminku o moznosti ztraty jeho predsednictvi zahranicniho vyboru, mozna i poslaneckeho sedadla. Mnozi zadali a zadaji jeho abdikaci, coz by neposlouzilo zadnemu ucelu.

Take jsem se zminil o New Yorku, hlavne jak nekteri politikove se tam boji primo rozmlouvat s krajany a kdyz, tak pouze na predem napsanych otazkach (s vyjimkou pana Zieleniece). Verim ze pan Payne by se nebal po tom vsem, co se stalo, kdyby byl pozvan do New Yorku.

Ani jsem nechtel zacit o jeho dvou pocitacich, bylo pozde vecer, a asi bychom se odtamtud nikdy nedostali. Usudek jsem si udelal z toho, ze na vizitce pana Payneho je take

E-mail: payne@psp.cz

Sli jsme k vytahu. Jeho kancelar je ve druhem patre. Venku prselo. Pan poslanec, ze jede na "Mirak" na Vihohrady, ze by me svezl svym vozem. Tak jsem mu pripomnel, ze jsem aktivni volic v jeho okrese.

Ve voze jsme pokracovali. Narodil jsem se v Sazave nad Sazavou, kterou jsem navstivil pred rokem po sedesati letech. Popisoval jsem krasu Prokopova kostela, co se Paynemu asi libilo, nebot je to pro nej druhy domov. Jeho rodina ma chatu na Sazave.

Vykladal o sve cinnosti v nabozenske protestanske skupine. Jak jeho dedecek, americky diplomat, se ozenil s Ceskou, jak se jeho otec usadil trvale v Cechach a jak potom ztratil americke obcanstvi. Co vytrpel od komunistu v padesatych letech s americkym jmenem. Ze strany babicky je jeho rodina stavitelu. Na Vinohradech je do dneska nekolik domu postavenych jeho predchudci.

Shodli jsme se na tom, ze vekove ja bych mohl byt jeho tatinkem. Dojeli jsme nahoru k Vaclavaku. U Smetanova divadla jsem mu srecne podekoval a vystoupil z vozu, nebot jsem sel do redakce Svobodneho slova a ne domu na Vinohrady.

Josef Schrabal

TEXT TOHOTO ROZHOVORU BYL PO PRECTENI SCHVALEN PANEM PAYNEM

Nazpet k menu


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1995-99 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887